Jazyk, o jakém jsem snila
Německo-turecká autorka zjišťuje, jak mluvit o společenských problémech, aniž by hrála roli intelektuální uklízečky
Už jako třináctileté dívky se jí snad při každé jízdě metrem ptali, proč nosí hidžáb. Prý byli jen zvědaví. Po teroristických útocích 11. září se k dotazům na pokrývku hlavy přidala i nutnost ospravedlňovat se za projev své náboženské příslušnosti. Dnes už se ale třiatřicetiletá Kübra Gümüşay, spisovatelka a vědecká pracovnice na Univerzitě v Cambridge, nehodlá omlouvat za to, kým je – ale zároveň za to nechce dostávat kolektivní nálepku. To vše zachytila v knize Sprache und Sein (Řeč a bytí), která se předloni okamžitě stala německým bestsellerem a její anglický překlad vyšel asi před měsícem. Ohledává tu limity jazyka a řeči, ale zejména to, jak být sama sebou ve světě, který pro ni nebyl tak docela vytvořen.
A to v zemi, kde bude jako vnučka tureckých imigrantů vždycky spíš vysvětlovat a odpovídat na otázky než skutečně vyprávět svůj příběh. V knize aplikuje tezi, že jazyk skutečnost nejen popisuje, ale pojmenováváním a kategorizací ji rovněž vytváří. Poststrukturalistická myšlenka není sama o sobě nová, ale v souvislosti s posilováním krajní pravice a rostoucím populismem se právě jazyk i jeho moc v posledních letech čím dál více dostává do popředí akademických i společenských debat. A díky nebývale čtivému a imaginativnímu stylu Gümüşay také ke čtenářstvu, které o lingvistiku běžně zájem neprojevuje. V deseti částečně autobiografických esejích se zabývá jazykovými praktikami, jejichž prostřednictvím jsou jednotlivci zbavováni individuality a rozdělováni do…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu