Hledání neznámého

V loňském roce si čtenáři koupili téměř 827 milionů tištěných knih, což je zhruba desetiprocentní nárůst oproti roku 2020 a rekord od doby, kdy společnost NPD BookScan začala před dvaceti lety toto sledování provádět. Ale vše není tak růžové, jak se zdá. S přesunem kupujících knih na internet je stále těžší prodávat knihy nových nebo méně známých autorů,“ píše se v článku The New York Times. To je zajímavý postřeh, který článek dále rozvádí:

„V dobách, kdy byla knihkupectví hlavními dodavateli knih, mohly čtenáře přimět k tomu, aby si pořídili nějakou novou knihu, zajímavá obálka, viditelný výklad v knihkupectví Barnes & Noble nebo nadšená podpora od nezávislého knihkupce. Ale na internetu už staré metody vytváření rozruchu a podpory prodeje nefungují. Podle odborníků je na internetu pro čtenáře snadné kliknout na něco, o čem ví, že to chce, ale je méně pravděpodobné, že narazí na něco neznámého.“

Nepodařilo se mi nalézt data o vlivu rostoucích on-line prodejů knih na začínající autory v Česku, ale je pravda, že se v článku vidím. Poznal jsem to na sobě nejvíc během pandemie, kdy se dalo nakupovat jedině on-line. Volil jsem především autory či autorky, které jsem znal. Vracel se víc ke klasice a tu hledal v internetových antikvariátech.

Nicméně jakmile to bylo možné, vyrazil jsem do oblíbeného knihkupectví Přístav, a kromě svého okruhu zájmů jsem tu a tam sáhl po nápadité obálce. Takhle mě například zaujala Kodaňská Píseň písní od Annette Bjergfeldt a vůbec jsem nelitoval. Součástí zážitku je ale i doprovodná debata s knihkupkyněmi, se kterými si o knihách povídáme při každé návštěvě. To on-line prodej nenahradí.

Je ale zároveň pravda, že internetový obchod tu bude nadále a nedá se zastavit. Zmíněný článek v NYT zmiňuje různé služby, které mají díky dobře položeným otázkám zjistit, co chcete číst. Vyzkoušel jsem například službu Bookfinity, která mi položila spoustu osobních otázek, třeba jak si představuji dokonalý pátek, jaký televizní seriál mám rád a podobně. Pak mi zaslali výběr osmnácti knih, který mě nekompromisně a zcela minul.

Článek zmiňoval i novou aplikaci Tertulia (dostanete se do ní po schválení, kterým jsem zatím nebyl poctěn), jež má fungovat jako jakýsi debatní knižní klub, kde kombinace umělé inteligence a vkladu literárních odborníků vyhledá téměř všechny dostupné a relevantní informace o dané knize a autorce či autorovi.

Zní to dobře, nicméně ani to nepřekoná zážitek z probírání se knihami v regálech, listování, začítání se, váhání i rozmýšlení. Ono to ale neplatí jen o knihách, zajímavé je, že bezbřehý on-line svět nás často vede k zužování našich zájmů či informací. Víme, co hledáme, a tak jdeme přímo za tím. Cokoli nás zdržuje, musí jít stranou. Šance na příjemné překvapení se tak snižuje.

Než ale sklouznu do lamentace, která začíná vypadat jako vzpomínání na staré dobré časy, tak je třeba říct, že několik knih jsem si přečetl díky doporučení na sociálních sítích. Takže není třeba láteřit, prostě jen stačí variovat co nejširší možnou škálu zdrojů inspirace.

I proto v tomto čísle najdete samostatný časopis Sezona, kde si můžete přečíst tipy na letní kulturní akce a zážitky a jsou mezi nimi pochopitelně i doporučené knihy. Na kulturu jedině s Respektem.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor