Koukat dopředu a nebýt gauner

Ve sněmovních volbách se většinou stává, že se po čtyřech letech nálady voličů změní a za premiéra si vyberou někoho nového. V komunální politice se naopak stává, že populární starosta vládne často i několik desetiletí, protože jsou s ním voliči spokojeni. V čem spočívá tajemství úspěšných komunálních politiků? Přinášíme příběhy tří výrazných postav z Prahy, Brna a Ostravy, které voliče ani po mnoha letech neomrzely a uspěly i v letošním podzimním klání.

Dobře se tu žije

Skrz pražské sídliště Stodůlky se jako zelená páteř vine pás stromů, trávníků a jezírek, který tu vytyčili městští plánovači, aby dělal život mezi betonovými paneláky snesitelnějším. Ve slunečném dni na konci září to každopádně funguje, Centrální park – jak se zelený pruh nazývá – je plný cyklistů, lidí venčících své domácí mazlíčky a mládeže poslouchající na lavičkách hudbu z mobilu; v jezírku se dokonce koupe odvážný otužilec. Uprostřed parku se nachází občerstvení zvané Kuželkárna, kde právě u stolu popíjí pivo a víno manželský pár. Todor a Helena ve Stodůlkách žijí už přes čtyřicet let a pamatují tedy dobu před vznikem sídliště, kdy se všude kolem rozkládala pole. Dnes jsou oba v důchodu, ale život v Praze 13, jak se čtvrť dnes nazývá, si navzdory všudypřítomnému betonu pochvalují. Velkou zásluhu na tom má právě existence Centrálního parku, kam často chodí a jehož současná podoba je podle nich dílem zdejšího dlouholetého starosty Davida Vodrážky. Park sice vznikl už za jeho předchůdce, Vodrážka ho ale zvelebuje. „To on tu vybudoval různá hřiště a další vybavení, jeho radnice se tu o to stará. Taky sem sám chodí, zrovna nedávno jsem ho tu potkala,“ říká paní Helena.

Oba penzisté starostovi z ODS v komunálních volbách roky dávají svůj hlas a přispívají tím k tomu, že na třináctce už dvacet let nepřetržitě vyhrává volby. Po letošním vítězství má Vodrážka nakročeno k šestému funkčnímu období a je jedním z nejdéle sloužících pražských starostů. Todor a Helena kromě parku oceňují i to, že se v jejich čtvrti celkově dobře žije. „Pořád se tu něco děje, dětské dny, chytání ryb, závody na kolech,“ říkají. Nevadí ale starousedlíkům, že se tu také hodně staví a přibývá tu jeden panelák za druhým? „Že se staví, to je fakt, zaparkovat je kvůli tomu stále těžší,“ říká pan Todor. „Ale taky to znamená, že tu lidé chtějí bydlet,“ pokračuje. O opozičních politicích, kteří mají v programu větší boj proti developerům a brzdění výstavby, manželé příliš neslyšeli. „Na rozdíl od starosty nejsou vidět, ani je neznáme,“ říká Todor. A dodává: „Všechno by asi vždycky mohlo být lepší, ale proč měnit něco, co funguje, za něco neznámého?“

Názor, že se ve Stodůlkách dobře žije, zaznívá v hovorech s místními často a vysvětluje, proč Vodrážka letos v září opět zvítězil. Ani lidé, kteří ho nevolí, k němu většinou nechovají odpor. „Hlas jsem mu nedal, ale že bude vládnout dál, mi nevadí,“ říká úředník Vladimír kousek od Kuželkárny. „Volím hnutí ANO, ale Vodrážka mi nevadí,“ říká i kolemjdoucí podnikatel Roman, pro kterého je důležité, že starosta „na sobě nemá žádnou špínu“.

Vodrážkova kancelář sídlí ve skleněné budově z roku 2003, začala tedy fungovat rok poté, co byl poprvé zvolen starostou. Novináři mu tehdy ironicky přezdívali „pražský Ken“, protože třicetiletý člen ODS s mladistvou tváří, dokonalým úsměvem a hustou kšticí hnědých vlasů připomínal plastového panáčka od známého amerického výrobce hraček.

O dvacet let později otevírá dveře kanceláře padesátník, jehož stále pohlednou tvář už lemují vrásky. Během své kariéry toho zažil hodně, včetně porážky a tvrdého vystřízlivění, když se pokoušel prorazit ve velké politice coby poslanec a místopředseda ODS. Naopak doma ve Stodůlkách zažil po dvacet let jen vítězství. Jak si to vysvětluje? „Velká politika pro mě nebyla,“ říká Vodrážka. Nebavilo ho prý chodit do sněmovny a neuměl hrát mocenské hry uvnitř strany. „Třináctku ale znám, rozumím jí,“ říká. Úplným základem komunálního úspěchu je podle něj „starat se o to, aby se lidem ve vaší čtvrti dobře žilo“.