Málokterý hotel na světě se může honosit tím, že téměř každý jeho pokoj má historii, ve které zanechala otisk některá z hvězdných osobností, ať v tom pozitivním nebo negativním slova smyslu. O pokoji s číslem 506 se zpívá v písni Loua Reeda Chelsea Girls, stejný název nese i filmový experiment Andyho Warhola a Paula Morrisseyho. V pokoji 205 pobýval velšský spisovatel Dylan Thomas, než se v listopadu 1953 upil. V tom samém pokoji pak byla v říjnu 1978 nalezena ubodaná přítelkyně Sida Viciouse ze Sex Pistols Nancy Spungen, v „šestsetčtrnáctce“ bydlel po rozvodu s Marilyn Monroe spisovatel Arthur Miller. Scénář k filmu 2001: Vesmírná odysea v tomto hotelu psal Arthur C. Clarke, bydlel tu Stanley Kubrick. Během dlouhých desetiletí v newyorském hotelu Chelsea žila a tvořila (a také vedla divoký život) pestrá plejáda umělců od Marka Twaina, Tennessee Williamse, Williama Burroughse a Jacka Kerouaca přes malíře Jacksona Pollocka, Janis Joplin, Leonarda Cohena, Boba Dylana, fotografa Roberta Mapplethorpea až po hudebnici Patti Smith.
Do tohoto výčtu jmen je ovšem nezbytné zařadit také „tvůrce“ této newyorské budovy, architekta Philipa Huberta. Ten, ovlivněn francouzským socialistickým utopistou Charlesem Fourierem, jej totiž koncipoval jako první družstevní dům v New Yorku vůbec s myšlenkou na jakousi socialistickou utopickou komunu, kde se bude – ku prospěchu všech – prolínat osobní i profesní život jejích obyvatel. Bydlení, které by řešilo zásadní rizika modernity:…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu