Neslyšný křik o pomoc

Základem novinařiny je přinášet informace a nechat na veřejnosti, aby s nimi naložila podle svého uvážení. Pochopitelně všichni si přejeme, aby naše práce měla dopad, ale není primární rolí médií něco měnit. Nastanou však výjimečné situace, kdy je třeba jasně říct: tohle se musí změnit! A ta chvíle je tu nyní.

Kolega Petr Třešňák zaujal před lety širokou veřejnost článkem Děti úplňku, kde popsal svět rodin žijících s dětmi s těžkým autismem a velmi náročným chováním. Text byl o to silnější, že popisoval i vlastní zkušenost. Jeho dcera Dorotka tuto formu autismu má. Zveřejnění článku vyvolalo tak velkou odezvu, že se na Petra začalo obracet stále více rodin s podobnými starostmi. A on se rozhodl přispět k tomu, aby se pro ně zlepšila sociální podpora. Se svou ženou založili sdružení Děti úplňku, kterému se dnes věnuje především.

S postupem let se před Petrem z mlhy začal vynořovat zdejší svět péče o pacienty s mentálním postižením. Vyčerpané rodiny, které víceméně ztrácejí vlastní život, protože nenajdou dostatečnou pomoc s dětmi, které potřebují jejich nepřetržitou podporu. Do tohoto problému se postupně začalo dařit vpouštět světlo. Situace se mění pomalu, ale aspoň se o ní ví.

To ale ještě Petr netušil, že to nejděsivější zjištění ho vlastně teprve čeká. Dostal se totiž k případům pacientů, kteří za zdmi ústavů zažívají nekonečné týrání, a dokonce se stali obětí vraždy. Několikaměsíční pečlivá práce, která zahrnovala pročítání mnoha dokumentů, soudních spisů, desítky rozhovorů s rodinami, lékaři, psychiatry, sestrami i politiky přináší šokující zjištění. Česko fatálně selhává v péči o pacienty s vážným mentálním postižením. Podstatné je říct, že se to netýká všech pracovišť, jak ostatně Petrův text dokládá. Nicméně i pozitivní příklady péče fungují spíše navzdory, a ne díky zdejšímu systému. A je otázkou, jak dlouho to za těchto podmínek vydrží.

V roce 2011 veřejnoprávní stanice BBC zdokumentovala týrání pacientů s mentálním postižením v nemocnici Winterbourne View. Případ byl tak šokující, že přiměl k akci i premiéra Davida Camerona. Rozjelo se vyšetřování, ale hlavně se změnil přístup. A to se musí stát i v Česku. Vzhledem k tomu, že pacienti se sami ozvat nemohou a mnozí nemají rodiče, kteří by za ně mohli mluvit, rádi bychom se touto cestou, aspoň na chvíli, stali jejich hlasem my. Věřím, že nás teď společně uslyšíte.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor