Pravidlo čtvrtého pádu

O přivlastňovacích zájmenech už tady v minulosti byla řeč. Tentokrát se podíváme na ta z nich, která jsme si osvojili už v páté třídě základní školy: skloňování zájmen „naše“ a „vaše“. Jak už to tak bývá, řada věcí a pravidel nabiflovaných během školní docházky skončí pak zasutá kdesi hluboko v paměti a nedaří se nám vybavit si je, pokud je potom v dospělosti potřebujeme.

V případě těchto dvou přivlastňovacích zájmen to není zase až tak složité. Stačí, když si zapamatujeme pravidlo čtvrtého pádu, které platí v jednotném čísle ženského rodu – právě v tomto pádě je koncovka krátká: „-i“, například „s vděčností vzpomínáme na naši učitelku v první třídě“, „jde o naši budoucnost“, „potkali jsme vaši tetu“. V ostatních pádech – tedy ve druhém, třetím, šestém a sedmém – je koncovka dlouhá: „-í“, třeba „schůze se konala bez naší účasti“, „k vaší připomínce se ještě vrátíme“, „o vaší nové knize vyšla příznivá recenze“, „s naší tchyní není snadné vyjít“.

Pokud si v příhodnou chvíli na pravidlo čtvrtého pádu nevzpomenete, je možné využít jednoduchou mnemotechnickou pomůcku. Při rozlišování tvarů „naši/vaši“ a „naší/vaší“ nám pomůže tvar ukazovacího zájmena – jestliže končí na dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku, je také zájmeno „naše/vaše“ zakončeno dlouhým „-í“, končí-li naopak krátce, je namístě krátké „-i“, tedy „té naší/vaší“, „tou naší/vaší“, ale „tu naši/vaši“. Dobrá zpráva je, že tato pomůcka funguje také u dalších zájmen: „moje“, „tvoje“, „svoje“ a „ona,…