Rekordní fúze – a co dál?

Dlouholetý světový rekord pro jadernou fúzi padl. Termojaderný reaktor JET v Británii dokázal udržet reakci probíhající v nitru hvězd po dobu pěti vteřin a vyrobit zhruba dvojnásobné množství energie než při předchozím rekordu v roce 1997. Ohřál by tak asi 60 konvic vody, přičemž nastartování reakce, založené na slučování, nikoli štěpení atomových jader, si stejně jako dosud vždy vyžádalo větší množství energie, než při ní vzniklo.

Význam pokusu je v něčem jiném: stejný tokamak, tedy termojaderný reaktor prstencového tvaru, jako je JET, staví mezinárodní konsorcium včetně EU v jižní Francii. Tokamak ITER bude mnohem větší, asi jako plavecký bazén oproti vaně. A nynější experiment na JET znovu potvrdil, že by obr v jižní Francii měl skutečně fungovat – úspěšně byl vyzkoušen druh paliva a materiál stěn prstence. Cesta k prakticky nevyčerpatelnému zdroji energie, který nepotřebuje uran, ale hojný vodík a produkuje minimální množství radioaktivního odpadu, asi opravdu není slepá.

Komerční využití fúze přesto zůstává vzdáleným snem. ITER měl zahájit výzkum už kolem roku 2016, teď je nejbližší termín dokončení rok 2025. Náklady na nejsložitější a nejdražší inženýrský projekt všech dob vzrostly nejméně čtyřikrát. A i když by ITER měl už energii skutečně umět produkovat, stále to bude jen experimentální zařízení. Teprve během nějakých dvou dekád výzkumů by měl ukázat, zda má smysl stavět první demonstrační elektrárnu. A bez nějakého technologického průlomu se fúzní elektřina…