Svobodu pro Evana Gershkoviche!

Pavlova hlava sice přikyvovala, jeho oči mi ale nevěřily ani slovo. „To, že ruští novináři v zahraničí pracují zhusta pro tajné služby, pořád neznamená, že v Česku a na Západě je to stejné,“ argumentoval jsem, když mi sděloval, že ruské ministerstvo zahraničí neprodlouží moji roční novinářskou akreditaci a tím přijdu o víza pro sebe i celou rodinu.

Byl začátek roku 2010. Byl jsem necelé čtyři roky zpravodajem České televize v Moskvě a Pavel Artamonov mým „kurátorem“ na ruském zamini. Mladý ambiciózní úředník mi s úšklebkem vysvětloval, že jde o odplatu Kremlu za vypovězení zpravodaje ruského listu Parlamentskaja gazeta z Česka, který u nás prováděl činnost neslučitelnou s rolí novináře.

Podle „Paši“ dělali všichni zahraniční novináři v podstatě to samé: v přestrojení za novináře pracovali pro tajné služby. V jeho postsovětském světě to platilo nejen pro žurnalistiku – všichni jsou podobně prohnilí a zkorumpovaní jako ruský stát, jen to umně maskují... 

Na Pavlovy nedůvěřivé oči jsem si po letech vzpomněl na konci března po přečtení zprávy o zatčení reportéra amerického listu The Wall Street Journal Evana Gershkoviche v Jekatěrinburgu a o jeho následném obvinění ze špionáže (detaily viz předchozí vydání Respektu – pozn. red.). Jde o první případ od dob studené války, kdy ruské úřady zatkly zahraničního zpravodaje a obvinily ho z vyzvědačství. Za mřížemi může Gershkovich strávit až dvacet let.