V zajetí ideologie

Na to, že hned první závazek v preambuli nedávno aktualizovaného vládního prohlášení zní „chceme stát, který nežije na dluh“, má Fialův tým před sebou dost práce.

Po třech špatných letech se letos státní rozpočet vyvíjí vůbec nejhůř v historii. Po prvním čtvrtletí zbylo ve státní kase manko 166 miliard, což je víc než polovina deficitu schváleného na celý rok. Dluhové palivo tedy mizí v nádrži dvakrát rychleji, než bylo v plánu. Jistě, situace je komplikovaná, ztěžuje ji válka, drahé energie a ekonomická recese. Pro někoho už otřepaná, ale pořád silná trojkombinace dodatečných problémů, které nelze jen tak hodit za hlavu a jež fungují vůči snaze vycouvat z vysokých dluhů nastavených covidem a rozdávačnou politikou Andreje Babiše jako silný protivítr. Parlamentní opozice je ve střehu a každý nápad, jak couvání v nelehkém terénu zrealizovat, odsuzuje coby nehumánní omyl.

Je-li tedy u moci naopak někdo, kdo se chce cestou rozpočtových úspor dobrovolně vydat a prodat je veřejnosti jako zodpovědnou politiku, zaslouží si bod za snahu. Jenže jedna věc je správný cíl a druhá věc je způsob provedení. A čím víc se blíží termín, kdy má být konsolidační balíček domluven a představen, tím častěji se objevují otazníky, jestli zvolená trasa vůbec bude stát za to.