Vepřová kůže na výsluní

O kůži jsme tu psali už mnohokrát. O svěží kůži, hydratované kůži, kůži bez vrásek, opálené kůži, někdy možná i o pomerančové kůži. A teď to bude kůže prasečí. Nedá se nic dělat, je to trend.

Konkrétně jde o chipsy z vepřové kůže. Vzniknou tak, že se kůže zbaví tuku, nakrájí, opeče dokřupava, dá do pytlíčků a prodává v trendy obchůdcích. Na obalu je pak napsáno například „nový zážitek z proteinové svačinky“ – to je doslovná citace ze sáčku od jednoho trendy vepřového snacku. Ano, je to překvapení. Ano, je to skoro k nevíře. Až z toho naskakuje husí kůže.

A jak to začalo? Strašně jinak. Za průmyslové revoluce v Anglii dělnické domácnosti rozhodně neměly na maso. Dokázaly si však opatřit vepřovou kůži. A zjistilo se, že když se opeče, chutná vlastně docela masitě. Byly v ní bílkoviny a při troše štěstí i zbytkový tuk. A tak se tím chudá dítka krmila, aby nebyla jen kost a kůže.

Později se rozšířila do hospod a stala se mlsáním pracující třídy. Vepřový snack se konzumuje také v USA, v Dánsku i ve Španělsku. A jak se ho naučili jíst tam? Tamní vepři se třeli o drsnou kůru stromů a na ní pak zůstávaly zbytky suché kůže. Až jednoho hladového roku si někdo všiml, že se ty zbytky na sluníčku pěkně škvaří, a ochutnal… Tahle verze je obzvláště nechutná a celkově to celé zní jako jídlo pro lidi s hroší kůží a kachním žaludkem. Ale nějak se stalo, že je teď z téhle poněkud vulgární stravy módní záležitost.