Nechci psát divadelní recenzi. Ani oslavný sloupek na Antonína Holého, autora léků proti AIDS a asi nejznámějšího chemika z našeho Ústavu organické chemie a biochemie. Chci se pokusit popsat pocity, které jsem měl v divadle.
Náš ústav si letos připomíná 70 let od svého založení a v rámci oslav kompletně vykoupil jedno představení Dejvického divadla Elegance molekuly. Je nás skoro tisíc, ale do divadla, nacházejícího se pár kroků od laboratoří, se vejde jen něco málo přes sto diváků. O tom, kdo půjde na hru o Antonínu Holém, jeho objevu a lidech okolo něj, tak rozhodl los, jenž mi byl příznivě nakloněn.
Příběh dejvických léků proti AIDS je dnes všeobecně známý. Antonín Holý spolu se svými spolupracovníky syntetizoval ještě za socialismu sérii látek s antivirotickými účinky. Po počátečních peripetiích s firmou Bristol-Myers, kterou nejprve Holého antivirotika zaujala, aby nakonec z projektu vycouvala, se jich ujala začínající firma ze San Francisca Gilead Sciences. Byl to nakonec manažer této firmy, Američan John C. Martin, kdo vývoj látek „uvařených“ v Praze Antonínem Holým a otestovaných v Lovani belgickým lékařem Erikem De Clercqem dotáhl do podoby úspěšných léků, které pomohly milionům pacientů. A také přinesly nemalé peníze těmto mužům, a především jejich institucím.


Při sledování hry se mi hlavou honil jiný příběh - Aloise Pískaly, spolužáka Antonína Holého z Univerzity Karlovy a později kolegy v ústavu. Pískalovi se podobně jako Holému podařilo syntetizovat látky s neobyčejnými léčebnými účinky, v jeho případě proti leukemii. A byť význam léků pocházejících z Pískalovy laboratoře je srovnatelný s Holého antivirotiky, kvůli zpackané patentové ochraně v tehdejším socialistickém Československu a prosté smůle shrábli slávu i peníze jiní. Konkrétně genetik Peter Jones, který vedl Centrum pro výzkum rakoviny na Jihokalifornské univerzitě v Los Angeles, a několik farmaceutických firem včetně MGI Pharma, jež Pískalovy molekuly uvedly ve formě léků začátkem tisíciletí úspěšně na trh. O Pískalovi tak, na rozdíl od Holého, donedávna mimo úzký okruh chemiků prakticky nikdo nevěděl. V ústavu ale cítíme, že by se to mělo změnit, vždyť oba byli skvělí vědci, jen jeden měl více štěstí než druhý.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu