Film týdne

Michael J. Fox byl v osmdesátých letech všude. Vzrůstem drobný kanadský herec ke slávě raketově vystoupal po sitkomu Rodinná pouta, nízkorozpočtovém hororu Školák vlkodlak a hitové sci-fi komedii Návrat do budoucnosti, jejíž pokračování upevnila jeho pozici. Stal se klukem z plakátu pro reaganovskou Ameriku – věčně optimistický, nastartovaný, konzervativně aspirační yuppie, jehož cestě za ekonomickým úspěchem a šplhání po společenském žebříčku nešlo díky jeho charismatu než fandit. V polovině následujícího desetiletí ještě strávil šest sezon v sitkomu Všichni starostovi muži. Pak Michael J. Fox nebyl nikde.

V roce 1998 oznámil, že trpí Parkinsonovou chorobou a stáhl se do ústraní. Za zlomovou diagnózou i životem a kariérou se nyní ohlíží dokument Still: Příběh Michaela J. Foxe na Apple TV. „Neměl jsem to dostat,“ říká po letech v upřímném šoku šedesátiletý herec. Parkinson postihoval staré lidi. Jenže Foxovi bylo třicet, když začal pozorovat první symptomy. Nezvladatelně se třesoucí malíček vedoucí ke stále větší ztrátě kontroly nad tělem. Modřiny, zlomeniny a pády. „Gravitace je skutečná, i když člověk padá z mé výšky,“ vtipkuje Fox, když mluví jen o horší budoucnosti, jejíž nezadržitelnost se snaží zpomalit cvičením.

Snímek je právě o vytrvalosti, odolnosti a touze jít dopředu, ačkoli se zdá, že žádná cesta dopředu není. Když říká, že pro někoho mohla být diagnóza koncem, ale pro něj začátkem, nezní to jako ezo fráze. Foxovi nemoc přinesla zklidnění a reflexi věcí. Přestože měl díky svému postavení lepší podmínky a péči než většina, jeho životní filozofie je sdílná, přenositelná. Temnota je najednou díky jeho brutální upřímnosti a vtipu méně temná.

Fox reflektuje svůj alkoholismus a aroganci, když mu sláva stoupla do hlavy. Láskyplně oceňuje svou ženu, herečku Tracy Pollan, která ho vrátila a vrací na zem. Režisér David Guggenheim si k vyprávění zručně vypůjčuje záběry z Foxových filmů. Ilustruje jimi, jak herec léta nemoc maskoval, jak se třesoucí se ruka stávala součástí jeho herectví. Záběry mají ještě jeden efekt. Přinášejí vzpomínky, proč byla radost se na něj dívat a nešlo ho nemít rád. Hodně z této nenaučitelné energie Foxovi zůstalo a promítá se do dokumentu, který výrazně překračuje životopisný standard.