Co když má Žďárský pravdu?

Ve stejné dny, kdy českým mediálním prostorem hýbal rozhovor Martina Veselovského s nerůstovým aktivistou Tadeášem Žďárským, se ke mně dostal text Financial Times. Elitní americký novinář Derek Brower, který pokrývá globální politiku dvacet let a podílí se na vlivném energetickém newsletteru, jenž chodí do schránek finančních elit, se loučí s energetickou rubrikou věhlasného periodika.

Zaměřuje se zejména na vyhlídky globální energetiky. A z jeho psaní je zřejmé, že vyhlídky globální energetiky coby hlavního strůjce klimatického rozvratu jsou do velké míry i vyhlídkami civilizace jako takové.

„Toho, co je třeba udělat, je až příliš mnoho. A vzhledem k naléhavosti a potřebě dobrat se skutečného řešení to rozhodně není úkol pro vašeho oblíbeného ‚manažera environmentální a společenské odpovědnosti‘ ani pro všechny ty ‚techno týpky‘,“ píše Brower tónem, jenž značí, že je načase přestat si lhát do kapsy.

„Dechberoucí rozsah fyzické infrastruktury, kterou je nezbytné rekonstruovat, zdemolovat nebo nahradit, je obtížné vůbec pojmout. Tento ‚nový Marshallův plán‘ budou muset realizovat vlády, nikoli BlackRock (největší správce finančních aktiv na světě). Nejen realizovat, ale také v něm držet krok. Západní státy, jež nesou lví podíl na globálním klimatickém rozvratu, budou muset financovat ekologickou transformaci v rozvojovém světě – a je neuvěřitelné, že tato myšlenka stále ještě zůstává předmětem diskuse. Nutností budou masivní deficitní výdaje, nikoli zakládání dalších burzovně obchodovatelných investičních fondů. Protože navzdory všem pokrokům v oblasti čistých technologií a využívání obnovitelných zdrojů v posledních dekádách klesl podíl fosilních paliv na globální energetice z 86 procent v roce 2000 na loňských 82 procent.“