Co nám připomíná Kunderův odchod

Úmrtí Milana Kundery minulý týden vyvolalo ve veřejném prostoru spoustu otázek. K těm zásadním patří zamyšlení se nad tím, zda se s odchodem světoznámého literáta uzavírá „pouze“ jeho dílo, či nám to snad připomíná i něco většího, co přesahuje i velikánův odkaz.

Měřítka úspěchu a neúspěchu

Co dnes naši kulturu, bezmála sto let po Kunderově narození, nejvíc trápí? Jak už to tak ve svobodných podmínkách nabízejících spoustu jiných druhů rozšiřování obzorů či kratochvílí bývá, rozhodně nedostatek zájmu společnosti, od něhož se odvíjejí existenční problémy tvůrců a tvůrkyň. Napříč kulturními obory vidíme, v jak těžkých ekonomických podmínkách dnes umělci a umělkyně žijí a jak čím dál hlasitěji volají po tom nejlogičtějším, co se v takové chvíli nabízí, totiž po veřejné podpoře.

Je pochopitelně otázkou, čím má být taková podpora státu podmíněna. Někdo soudí, že kvalitou vytvářeného díla, jiný, že jeho originalitou přispívající k rozmanitosti, další namítají, že umělecká tvorba by měla obstát ve volné soutěži tak jako jakákoli jiná práce, a žádná podpora proto není třeba. Ideální recept se přes jeho letité hledání stále nedaří nalézt. Konkurence je velká a leckdo časem rezignuje.