Léto rozmarné třeboňské

Do jižních Čech, konkrétně na Třeboňsko, jezdím celý život na prázdniny. Letos jsem se stala napůl místní, kdy tu dlouhodobě pobývám a pracuji na své chatě. Poprvé se tak na zdejší gastronomii a turistický ruch dívám očima sousedů, ne jako přijíždějící a často náročný rekreant – a vidím věci. A tak zatímco v médiích a na sociálních sítích špička gastronomické pyramidy bojuje o svou michelinskou dotaci, její základna v regionu zatím snáší zátěž prázdninového nájezdu návštěvníků. Kontrast obou světů nemůže být větší. 

Mezi šílenstvím a ospalostí

Mírné napětí, jak sezona zatíží běžný denní život domorodců, bylo ve vzduchu cítit už od květnových svátků. Potěšilo mě, že mě místní zahrnuli do svých denních „smalltalků“ o počasí a všudypřítomných cyklistech, jako bych patřila k nim. Protože jsou ale Jihočeši vesměs laskavé povahy, vůči příchozím se nevymezují nijak nepřátelsky. Což by nebylo divu – minulé sezony se už vyznačovaly všemi znaky overturismu, kdy řada míst trpí takovým zájmem a přetížením návštěvníků, že pro ně onen ruch začíná být až ničivý. Mimochodem, skupinám cyklistů někteří místní přívětivě říkají „pumpičky“.

A jak si vedou restaurace? Specifika zdejší sezony věrně popisuje podcast Candycane coffee v rozhovoru s Adélou a Kryštofem Vicherkovými z výběrové kavárny Kafe ke kašně v Třeboni, kteří líčí kapacitně nezvladatelný nápor v červenci a srpnu – vystřídaný ospalým zbytkem roku, kdy otvírací doby v městečku připomínají doby socialismu. „Loni v létě jsme si sáhli na dno jak v rodinném, tak pracovním a partnerském světě, kdy už to bylo nepropojitelné, jen jsme si každý večer říkali, že už to prostě nejde, že je to moc,“ líčí Adéla. Jak trefně poznamenává, zatímco do Českého Krumlova se sjedou zahraniční turisté, v uvozovkách celý svět, do Třeboně přijíždí „celá Česká republika“. Provozy se tak vlastně pohybují jen v modu šílenství, nebo mdloby – nic mezi tím. Kamarádka z jiné výběrové kavárny mi zase dává tip, kdy mám přijít na studený filtr. „Stav se v sobotu, to se mění turnusy, takže jediný den, kdy si k nám troufnou naši stálí hosté. A nepiš, prosím tě, název kavárny, nebo sem přijde ještě víc lidí, a to už bychom nezvládli.“ Víc personálu už se jí totiž za kávovar nevejde.