Nepopulární vláda v nepopulárních časech

Andrej Babiš má v panteonu evropských populistů zvláštní místo. Jednou si padá do náruče s oblíbenci ruských válečných vrahů Viktorem Orbánem nebo Robertem Ficem, jindy bez mrknutí oka podpoří v českém parlamentu vojenskou dohodu s USA, na jejímž vulgárním odmítání staví kamarád Fico svoji popularitu. Možná právě tahle Babišova státotvornost bude jednou sloužit jako kýžená špetka útěchy, pokud bude politický vývoj pokračovat směrem, jímž se ubírá teď.

Jak totiž ukázal červencový průzkum volebních preferencí agentury MEDIAN, Babiš bezpečně překonal psychologickou hranici 30 procent, o níž se říkalo, že je jeho limitem. Poslední údaj 34 procent naznačuje, že se mu daří udržet podporu mnohých extrémně laděných voličů z prezidentské volby, ale také přetahuje příznivce vládní koalice. Ve spojení s Okamurovými fašisty by v dolní komoře parlamentu dosáhl pohodlné většiny 109 křesel. To je novinka, která by měla s českou politikou pohnout.  

Nic nebude zadarmo

Jedním z důvodů politického trendu je jistě i obecnější vývoj kolem nás. Populistické strany vedou preference v Rakousku i na Slovensku. V klíčovém Německu drží nečekané druhé místo. Evropa neprožívá snadné časy a myslet si, že se to neprojeví na politických náladách, by bylo naivní. Říkat jako Babiš, že sem migranty nepustíme, je pořád mnohem vděčnější než složitě vyjednávat o azylových pravidlech a nesměle připomínat, jak moc česká ekonomika migraci pracovních sil potřebuje.