Pusťte Čechům ropu

Tento týden schválila Poslanecká sněmovna obrannou smlouvu s USA, která je přelomem ve vzájemné vojenské spolupráci. Čeští politici už jednu významnou vojenskou smlouvu s USA podepsali – v červenci 2008 o výstavbě amerického protiraketového radaru v Brdech. Okamžitě přišla ruská reakce, zastavení dodávek ropy. A po několika dnech zase otevření kohoutku. Obojí bez kremelského vysvětlení, které se Respekt tehdy snažil najít.

Po krátkém vysazení dodávek ropy média s úlevou citovala výzvu ruského vůdce Vladimira Putina: „Pusťte Čechům ropu.“ Ve vztahu k Rusku existuje zřejmě jen jediná logika – a sice, že normální logika neplatí. Nejen Češi, ale celý Západ řeší, jak se k Rusku postavit, jak rozumět jeho přerodu v posledních osmnácti letech a jak jej považovat za součást evropské civilizace. Není jasné, jak se ve svém nitru cítí sami Rusové. Navenek se k Evropě nehlásí a politický vývoj v jejich zemi jde zcela opačně než v Evropě.

Putin v devadesátých letech pochopil, že síla nového Ruska nespočívá v armádě, ale v ropě a zemním plynu. Těžbu obou surovin v té době ovládala parta svazáckých zbohatlíků, Putin se tedy napřed vypořádal s nimi. Pak opět podřídil centrální vládě regiony a ovládl stěžejní média. Aby mu u veřejnosti všechno snáz prošlo, vytvořil obraz nepřítele – kritici, jako bývalý špion Litviněnko nebo novinářka Politkovskaja, byli za nejasných okolností zavražděni. U Litviněnka britská policie na konci svého vyšetřování prohlásila, že za jeho vraždou stála Putinova policie. Opoziční politici jsou biti za to, že si dovolí demonstrovat. To vše velmi citlivě vnímáme, a přitom přesně nevíme, o co Putinovi a jeho lidem jde, jestli jen o peníze, ideologii, nebo něco pro nás neuchopitelného, co vnímá jen ruský občan.

Tajné služby tvrdí, že Kreml pořád chápe střední Evropu jako prostor svého mocenského vlivu, proto může být nedávné omezení dodávek ropy do Česka jen logický krok, s jehož opakováním by měli tuzemští politici počítat. A že Rusové veřejně nepřiznali, že jde o trest za radar? Stačí si přečíst jen jednu knihu o komunistické tajné policii, aby čtenář pochopil, o kolik účinnější metodou je držet vyhlédnutou oběť v nejistotě a strachu.