Do roka a do dne

Vzpomínky na léto bývají ty nejhezčí, ale v případě loňských prázdnin to v některých ohledech zas tak úplně neplatí. 

Loni touto dobou se začal v Evropě doopravdy lámat chleba v kardinální otázce, jak energeticky přečkat první zimu po vpádu Ruska na Ukrajinu. A jak v praxi dotáhnout závazek, že EU nebude financovat Putinovu agresi nákupem ruských surovin, na kterých si předtím nepromyšleně vybudovala velkou závislost.  

Koncem léta Rusko své dodávky plynu samo zastavilo, burzovní ceny vyletěly do dříve nepředstavitelných výšin, až to chvílemi vypadalo, že si Evropa možná ukousla až moc velké sousto. Po roce je ale vidět, že ne. Loňská panika je už jen vzdálenou vzpomínkou a Rusko už nikdo nepotřebuje. Za první letošní pololetí – jak minulý týden oznámilo ministerstvo průmyslu – nebyl z Ruska do Česka dovezen „ani jeden kubík“ plynu, ba co víc, náhražek je dost a zdejší zásobníky jsou plné z 90 procent, což je na tuto dobu, tak daleko před zimou, rekord.

Je užitečné znát některé nuance, které ukazují, že hladké zásobování není výsledkem sólové akce zdejší politické reprezentace, jak je to někdy podáváno, ale hlavně dílem funkční unijní souhry. A štěstí. Hodně pomohla nezvykle teplá zima. Spotřeba klesla a plnění zásobníků je letos snazší. Spotřebu stlačilo také zdražení, byť ho stát částečně vzal na sebe formou dotovaných stropů. Zbytek je třeba brát jako důsledek objektivního nedostatku – a jako bezkonkurenčně lepší variantu než případný kolaps trhu, zastavení dodávek nebo přídělové hospodářství.