Pro naplněnou kapacitu nebereme. Takže mám vlastně štěstí, že mám zubaře. Stejně se mi do křesla nechce. Minule mě lékař odeslal na dentální hygienu, kde jsme se ale s hygienistkou zcela netrefily do velikosti mezizubního kartáčku a z mých (do té doby bezproblémových) úst byla několik dní dost bolavá, krvavá záležitost.
V čekárně jsem sama, pacientka přede mnou se však před odchodem znovu vrací do ordinace. „Ještě jsme se domlouvali, že byste mohl zaregistrovat přítele.“ „To máte pravdu, aha. Tak nadiktujte sestře rodné číslo. To jste nemusela...“ slyším zpoza dveří. Tak vida, kapacity by byly! Stačí přítelkyně, rodné číslo a „to jste nemusela“.
Vrtá mi to hlavou. Spolužák ze základky nedávno postoval o ubytování pro jeho rodinu, které jim majitel ubytování na poslední chvíli zrušil. Po sdělení jména rodiny přišlo storno objednávky, prý předchozí nájemci prodlouží svůj pobyt. A na webu byly stále volné kapacity. Některé jméno, zdá se, cestuje za vás. I v roce 2023.
V zubařském křesle probíhá důkladná prohlídka včetně rentgenu. Mám nějaké potíže? „Citlivé zuby.“ Zubař na mě hledí, jestli to není výmluva, aby mě už propustil. A propouští. Před odchodem se ještě dotazuji na volné kapacity, o kterých jsem zaslechla. Vymýšlím si přítele, protože „rodinný blízký“ se zdá být tou cestou, jak předběhnout čekačku pro registraci. Domluveno. Mohu při odchodu diktovat údaje sestře. „A chodí na prevenci?“ ujišťuje se ještě lékař. „Nechodí. Předchozí lékařka, která zde byla před vámi, ho brala jen v akutních případech. Neměla na něj jako na pacienta jinak kapacity. Akorát že je neměl v okolí nikdo. Měla jsem trochu obavu, že zubaři nechtějí brát romské pacienty. Tak jsem ráda, že teď to klapne, děkuju!“ Sestře žádné údaje nediktuju a slibuju, že se přítel ozve.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
