Oheň dá jídlu emoce 

V dejvické kuchyni se ve čtvrtek večer uvolněně pohybuje pětice kuchařů ve stejných černých zástěrách a k práci si pouští americký synthpop Future Islands. Pečou chleba, připravují maso, nakládají klíčky, vyrábí majonézy a dresinky, krájí ovoce a zeleninu, smaží košíčky na tataráky… Tým ZE MĚ projektu chystá jídlo na víkendovou svatbu, ale navzdory hodinovým přípravám vrchol teprve přijde. To až v sobotu na louce rozdělají velký oheň a předpřipravené věci na něm dotáhnou. Právě oheň, spojení s přírodou a schopnost uvařit jednoduchou, ale na kvalitních surovinách založenou kuchyni v trávě, v lese nebo třeba na pražském Stalinovi je základem úspěchu kulinářského projektu, který dnes takhle dělá jídlo na svatbách nebo pop-upech po Česku.

 Začali před třemi lety jako skupinka kuchařů, grafiků a fotografů, kteří chtěli rozjet něco nového. Seznámili se v pražské restauraci Výčep, kde tehdy vařil jeden ze zakladatelů ZE MĚ projektu, dnes devětadvacetiletý Vojtěch Nemrava. Že bude hrát hlavní roli oheň, bylo podle něj jasné od počátku. Sám s ním pracoval a absolvoval i několik stáží v zahraničních luxusních restauracích, kde ho používali. „Oheň jídlo dokoření a zároveň v lidech vzbudí zajímavé emoce. Vzpomenete si na dětství a opékané buřty nebo brambory v popelu. Zároveň na ohni lidé jídlo připravují už tisíce let, je v tom něco až živočišného,“ popisuje. 

S ohněm se zároveň podle něj člověk musí naučit pracovat: plameny umějí být agresivní i jemné, a když víte jak, upečete na nich dezert, kus masa nebo chleba. Není přitom oheň jako oheň, třeba pizza je prý nejlepší, když pod ní zapálíte tvrdé dřevo. „Určitě ne smrk, to pak ta pizza stojí za prd, protože smrk má malou výhřevnost. A občas tam třeba hodíme jalovcovou větev, která to všechno hezky očoudí, jen my z toho brečíme,“ dodává.