Ráno krize. Je středa, mám do šesti. Nikam se mi nechce. Těsně po probuzení palčivé myšlenky narážející o lebku silou mořských vln. Zaplaším je. Nic jiného mi nezbývá.
První zákazník lomcuje klikou v 8.49, otevíráme v devět. Během prvních deseti minut přijde většinou tak 15 lidí. Na jednu stranu mě dojímá, že jim ty knížky opravdu chybí a jdou si pro nové, na druhou stranu mi uniká smysl toho, že sem musí jít takhle brzy. Všichni najednou. A taky volat na pevnou.
Obvyklá plejáda obličejů, obvyklé rozhovory: „Tuhle knížku jste měla před měsícem.“ „Aha, to není možný, tak nebrat.“ „Vy mi něco vyberete, že jo, vždycky mi dobře poradíte.“ Během dopoledne přicházejí i dotazy neobvyklejšího rázu. „Máte bryndu?“ Po chvilce přikyvuju, čtenářka shání knihy od Roberta Bryndzy. Ano, knihovník je místy i jasnovidec.
Dopoledne kulminuje. Blíží se vytoužená půlhodinová pauza na oběd, načež přichází, spíše se belhá, místní hlavní tvář kandidátky KSČM. Šourá se s užmoulaným papírkem, na kterém je soupiska s názvy knížek, které by si přál pro manželku. Už mám nacvičeno, že mu k nim píšu legendu: nemáme, máme, rezervuji a nekoupíme – NIKDY!. U pultu se setkává s paní N. Paní N. znám jako starší perfektně upravenou dámu, která velmi špatně slyší. Jakmile však spatří „hlavní tvář kandidátky“, dá se čile do hovoru: „Vašku, tvoje žena je ještě naživu?“ ptá se bez okolků. Hovor se točí kolem pestré škály typů rakovin. Hodiny ukrajují můj čas, strávím ho v kumbále s mikrovlnkou. Půlhodina klidu. Možná. Konečně odcházejí pryč i s obvyklým počtem knih a novým Zahrádkářem. Zamykám.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
