Výstavy týdne

Kulturní zázrak, a to nejen v Podkrkonoší. Tak působí nové Centrum současného umění EPO1, které bylo v květnu otevřeno v části města Trutnov Poříčí. Kdysi šlo o největší tepelnou elektrárnu ve východních Čechách, než vysloužilý objekt v roce 2011 koupili manželé Renata a Rudolf Kasperovi, majitelé sousední strojírenské firmy Kasper Kovo. A postupně ho proměnili v galerii, do které se vyplatí vypravit, ať už žijete kdekoli.

Architekt Michal Ježek z náchodského ateliéru Tsunami stavbu zrekonstruoval s citem k jejímu aktuálnímu výstavnímu účelu, ale také k její minulosti. Nejvíc je toto mimořádné vyvážení vidět v nejvyšším patře, kde dřív byla rozvodna. Teď v ní našla azyl výstava Fresh Power, na níž manželé ve výběru kurátora Jana Kunze prezentují díla ze své rozrůstající se sbírky. Jak název napovídá, jde o mladé autorky a autory, konkrétně sochaře a sochařky, z nichž nejstarší školu dokončil teprve před pěti lety. Plastiky Martina Žáka, Pavlíny Kvity či Ondřeje Filípka jsou efektně rozmístěny mezi historické obráběcí stroje, čímž podtrhují myšlenku celé nové galerie: inspirativně spojit ryzí současnost s dávnou minulostí.

Také o patro níž najdeme poměrně nová jména. Na výstavě Power Post Station kurátor Jan Kudrna prezentuje tvorbu snažící se komentovat různé energetické fenomény, kupříkladu vesmírné obrazy Adama Kašpara či fyzikální fotografie Ondřeje Přibyla. V tomto nastavení pokračuje i hlavní expozice Volume s podtitulem Akustická dimenze v současném umění. Do turbínové haly a generátorovny jsou soustředěná akustická díla aktuální soundartové scény. Jako by vyhaslá elektrárna znovu ožila, když se zaplnila zvukovými výboji objektů Daniela Hanzlíka, Daniela Vlčka, Marka Kvetana či Matěje Franka, díky jehož obří troubě upevněné pod stropem se zakonzervovanými pojezdy jeřábů se dá celý ten hukot poslouchat zesíleně přímo do ucha.

První výstava trvá do 3. září, druhá do 3. listopadu, poslední až do příštího února a všechny jsou skvělé. Jestli se o loni otevřené Kunsthalle Praha díky jejímu šikovnému marketingu říká, že nás skrz velkorysou podporu soukromých majitelů a mecenášů vrací na kulturní mapu Evropy, tak v případě mnohem skromnějšího EPO1 to nejsou jen vzletná slova, ale čistá pravda. Z toho, s jakým respektem se jeho majitelé postavili k dějinám budovy a s jakým zápalem podporují naši současnou scénu, by si u nás měli všichni vzít příklad.