Ústavní soud potřebuje i konzervativce

Česko má za sebou kauzu Fremr a před sebou otázku, jak se z ní poučit. Nebo konkrétněji: jak teď vybírat kandidáty na ústavní soudce, aby to opět nenarazilo na kostlivce ve skříni předlistopadové minulosti. Ze Senátu zaznívá objednávka, že má prezident konečně dodat konzervativce. Z prostředí Hradu ovšem přišla zpráva, že Petr Pavel zvažuje navrhnout jednoho z nejvýraznějších mladých právníků – Pavla Uhla. To konzervativce nepotěšilo a předvádějí, jak se tady o stěžejním tématu debatovat nemá. Uhl, který se profiluje na tématech veřejného zájmu, jako jsou třeba lidská práva, je místo své pozoruhodné práce hodnocen levicovými názory svých rodičů – disidenta, politického vězně Petra Uhla, a disidentky, bývalé ombudsmanky Anny Šabatové. Tudy ale cesta k dobrému Ústavnímu soudu nevede. 

Jak se někoho zbavit

Volání senátorů po názorové různorodosti na jednu stranu dává smysl, zvlášť když ji sám prezident sliboval. Ústavní soud by v ideálním scénáři neměl být složený jen z liberálů nebo jen z konzervativců. Zatím to ale vypadá, že právě senátoři nemají jasno v základních pojmech. Nelze se potom divit, že jejich požadavek na „konzervativního“ ústavního soudce či soudkyni není příliš srozumitelný prezidentovi coby navrhovateli, ale ani veřejnosti.

Zatím jsme se totiž nedozvěděli, co by měl splňovat onen konzervativec, ani od nejhlasitějších propagátorů této myšlenky. Nezávislý senátor Zdeněk Hraba Respektu minulý týden pouze sdělil, že jde o „negaci právních postojů doktora Pavla Uhla“. Senátorka Daniela Kovářová zmiňuje, že požaduje „konzervativního a uvážlivého právníka“. A od senátora ODS Tomáše Goláně jsme se v minulosti jako příklad konzervativního kandidáta dozvěděli jen jméno dlouholetého politika téže strany Marka Bendy, který ale kvůli chybějící právní praxi a kauzám, jako bylo neoprávněné získání doktorátu, nepřichází v úvahu.