Udržitelný rozvoj: světoví lídři neplní úkoly, které si sami naložili

Žádná extrémní chudoba, dostatek jídla pro všechny, přístup ke zdravotní péči, přístup k pitné vodě, dostatek čisté energie nebo rovnost pohlaví. Takto by měl vypadat svět v roce 2030, kdyby se podařilo splnit cíle udržitelného rozvoje stanovené před osmi lety Organizací spojených národů. Minulý týden se o nich jednalo na dvoudenním mezivládním summitu OSN v New Yorku. Výsledek inventury plnění cílů zveřejněný již před summitem je tristní: podle závěrů nezávislé skupiny vědců pověřených OSN, aby ve čtyřletých odstupech pravidelně vyhodnocovali dosažený pokrok, nejsme na cestě ke splnění ani jednoho ze 17 vytčených cílů.

Cíle udržitelného rozvoje byly přijaty v roce 2015, polovina času k jejich naplnění je tedy již za námi. Dohromady zahrnují 169 dílčích ukazatelů, z nichž autoři zprávy publikované v časopise Nature analyzovali 36 – a z nich se daří plnit pouhé dva: dostatečně rychle se zlepšuje přístup k internetu a k mobilním sítím. Všude jinde jsou výsledky více či méně neuspokojivé. Počet hladovějících se zvyšuje už od startovního roku 2015. Zhoršuje se dostupnost vakcín, nedaří se bránit vymírání biologických druhů. Světové emise skleníkových plynů rostou a udržet růst globální teploty pod 1,5 stupně Celsia se nedaří – a nepodaří. Boj s chudobou měl zpočátku dobré výsledky, pokrok ale částečně vymazala pandemie covidu. A budou-li současné trendy pokračovat, nepodaří se cíle splnit ani v roce 2050. Dosáhnout genderové rovnoprávnosti potrvá podle loňské zprávy vypracované OSN dokonce 300 let.

„První čtyři roky se celkem dařilo cíle plnit, i když pokrok byl docela pomalý. Pak se ale ukázalo, že kvůli covidu a dalším krizím, jako je válka na Ukrajině, růst životních nákladů, hlavně za energie a jídlo, a zvyšující se frekvence katastrof souvisejících s klimatickou změnou, jsou teď priority světa jinde,“ vysvětluje Michal Broža, vedoucí kanceláře OSN v Praze, a připomíná, že organizace, kterou zastupuje, nemá pravomoci plnění cílů vynucovat, stejně jako nemůže zastavit válku nebo donutit státy, aby snižovaly emise či více přispívaly na boj s ohříváním planety.

Již citovaná zpráva pověřené skupiny vědců označuje za viníka neutěšeného stavu nečinnost vlád, nedostatek financí a nevýkonnou administrativu v mnoha zemích planety. A také mnoho dalších vlivů působících v dílčích oblastech: marketingové kampaně firem podporují vyšší spotřebu a brání přechodu na udržitelnější stravu. Dotace pro fosilní paliva a pokračující investice do průmyslu uhlí, ropy a plynu konzervují „fosilní“ status quo. Některé dotace jsou užitečné: třeba díky podpoře obnovitelné energetiky klesla cena solárních panelů stokrát, jenže to trvalo 40 let. Role vlád ve formování různých ekonomických sektorů a regulaci byznysu by proto měla být výraznější.