Říká se, že přátele poznáš v nouzi. Jo. Jedna taková nouze postihla našeho kámoše Honzu na sólo dovolené ve Španělsku. Stačilo si půjčit skútr, dostat smyk na kamíncích a o zábavu bylo postaráno. Hlouček lidí, houkačky, nemocnice, cizí objekty v koleni, malinko delší dovolená, než bylo v plánu. Tu jsme do příběhu vstoupily my, Tamara a já, dvě oddané kámošky.
Cílem naší záchranné mise bylo vysvobodit auto zraněného kamaráda, které se před poplatky za parkování na letišti ukrývalo v nenápadné ulici vídeňského předměstí. Plán byl jasný, transport z Brna do Vídně žlutým autobusem, pak chvilku metrem, vlakem, ještě kousíček pěšky a byly jsme tam. Klíčky od auta jsme měly samozřejmě s sebou, ale vzít náhradní baterie do náhradních klíčků, to nás fakt nenapadlo, takže do auta jsme se nedostaly. Jaká by to byla nuda, kdybychom vždy myslely na vše, no ne?
Chlapské rady po telefonu, jak otevřít superba manuálně, nepomáhaly, proto jsme vsadily na jediné: sehnat náhradní baterku do náhradního klíče. Byl čtvrtek, osm hodin večer, stály jsme v zóně rodinných domků a zoufale se řehtaly jak divé. Jsem typ přítelkyně, která spíš přicmrndává a dělá blbosti, než že bych organizovala, navigovala a komandovala. Protože šlo do tuhého, byla jsem i já donucena přiložit ruku k dílu. Rozhodla jsem se oslovovat kolemjdoucí a ptát se na nejbližší obchod či benzinku. Rychlejší než navigace, se kterou koketovala Tamča, byl nevidomý pán, kterého jsem oslovila. V tom mírném zoufalství mi asi nedošlo, co dělám, že se na cestu ptám pána se slepeckou holí, ale pozor! On nejenže rozuměl mé kombinaci němčiny a angličtiny s československým akcentem, ale dokonce věděl o nejbližší čerpačce a perfektně popsal i ukázal, jak se k ní dostaneme. Venku už bylo šero, v hlavě jsem si opakovala: rovně, doprava, kruháč, rovně a doprava.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
