Filozofie šikany

První kniha Mieko Kawakami přeložená do angličtiny Prsa a vajíčka (přesněji její verze z roku 2018) se stala v roce 2020 mezinárodním bestsellerem, což následně pomohlo na anglosaskou scénu i autorčinu třináct let starému románu Nebe. Ten postoupil až do užšího výběru loňské Mezinárodní Man Bookerovy ceny, ani to však nedává automatickou odpověď na otázku, co říká o fenoménu šikany dnes.

Vypravěčem je čtrnáctiletý chlapec, jehož čtenáři poznají jen pod ponižující přezdívkou Šilhavec. Do jeho osamělosti jednoho dne prostřednictvím psaníček vstoupí spolužačka Kodžimová a opatrně se začnou přátelit. Oba teenagery spojuje to, že jsou dlouholetými oběťmi šikany, žijí v permanentním stresu a většinu času se snaží být pro okolí neviditelní. Zatímco Šilhavec je přesvědčen, že se stal terčem kvůli dědičnému strabismu, Kodžimová se rozhodla ze solidarity k otci nemýt a předstírat chudobu.

Populární japonská autorka, jež vyniká sugestivními popisy, pokračuje v kritice společnosti soustředěné na výkon a růst, jež plodí generace vítězů a poražených, silných a slabých, a mezi nimi masy přizpůsobivých. Knihu psala navíc v době, kdy se v Japonsku o problému šikany teprve začínalo mluvit, a veřejnost byla zděšena narůstajícím počtem dětských sebevražd. Zpočátku se román jeví téměř jako young adult literatura, popisy násilí se střídají s dopisy, které si mladí lidé vyměňují, a jejich spojenectví přerůstá v lásku.  Zároveň se násilí spolužáků vůči hrdinům stupňuje a vrcholí krutou hrou, kdy si se Šilhavcem jeho trýznitelé zahrají „živý fotbal“.