Keir budovatel

Pokud se nic dramatického nestane, v britské politice se zanedlouho uzavře jeden velký kruh. Na počátku šedesátých let se v Londýně narodil chlapec, kterému rodiče – nástrojař a zdravotní sestra – dali neobvyklé jméno Keir. 

Dlouholetí podporovatelé Labouristické strany své druhé dítě pojmenovali po Keiru Hardiem, skotském odboráři a politikovi, který byl klíčovou postavou při ustavování labouristů coby zásadní politické síly a na počátku 20. století se stal vůbec prvním lídrem strany v Dolní sněmovně parlamentu. 

Nyní má jedenašedesátiletý právník Keir Starmer reálnou šanci, že labouristy v nadcházejících všeobecných volbách, které zemi čekají příští rok, dovede po třinácti letech zpět k moci. Labouristická strana dlouhodobě výrazně vede v průzkumech nad konzervativci a minulý týden nálady ve společnosti dokreslilo drtivé vítězství středo-levých kandidátů během doplňovacích voleb ve dvou tradičně silně konzervativních okrscích. Starmer označil úspěch Sarah Edwards v obvodu Tamworth, která zařídila druhý největší odliv voličů od toryů po druhé světové válce, a Alistaira Stratherna v Mid Bedfordshire za „fenomenální“. Jde prý o jednoznačný signál, že Britové touží po změně a novou éru si slibují právě od jeho strany. 

V těchto předpovědích Starmer není sám. Politolog a přední expert na volební chování John Curtice v rozhovoru pro BBC předpovídá stejně masivní, ne-li větší vítězství, než jakého s Labouristickou stranou dosáhl v roce 1997 Tony Blair. Starmer není ani tak populární, ani charismatický a voliče k partaji spíše než nový lídr a reformy, které ve straně po brutální porážce ve volbách v roce 2019 provedl, přitáhly skandály konzervativců. Zejména porušování vlastních pravidel v době restriktivních protipandemických opatření za vlády Borise Johnsona a zděšení nad ekonomickými plány „zimní“ premiérky Liz Truss. Je ale fakt, že bez zjevného posunu labouristů do středu, který Starmer provedl po vládě Jeremyho Corbyna, by neměli nespokojení voliči kam odcházet.