Bratři na talíři
I prostřednictvím gastronomie se dají vyjadřovat kulturní preference a politické sympatie či antipatie
Stačí si v tomto kontextu připomenout padesátá léta a až zuřivý odpor KSČ vůči žvýkačkám a kokakole coby symbolům amerického životního stylu. Podobných, byť třeba méně vyhrocených příkladů, by se našla celá řada. Často k podobným symbolickým vyjádřením docházelo mimo oficiální komunikaci, někdy se však jednalo o cílenou součást propagace kultury spřáteleného státu a podporu lidových tradic.
K nejúčinnějším nástrojům v tomto ohledu patřilo zřizování specializovaných restaurací, jež měly přinášet to nejlepší z příslušné národní či regionální kuchyně. Sovětský svaz fungoval zejména po roce 1948 jako „vzor“ prakticky ve všech oblastech života a o utužování přátelství s ním se staral rozsáhlý aparát. Proto bylo vysoce žádoucí, aby se naši občané prostřednictvím speciálních podniků veřejného stravování mohli seznámit s nepřeberným bohatstvím sovětské (tedy spíše imperiálně ruské) gastronomie.
První pokusy o zřízení takto koncipované provozovny můžeme pozorovat zhruba v polovině padesátých let; dříve tomu bránil strohý přídělový systém, který prakticky znemožňoval inscenaci opulentního hodování představovaného jako sovětský standard.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu