Bude konference v Dubaji zástěrkou pro sjednávání ropných kontraktů?

Zažíváme nejteplejší rok v historii měření a možná za posledních sto tisíc let. Globální průměrná teplota v půli listopadu poprvé překonala nebezpečnou hranici oteplení o dva stupně Celsia oproti předindustriální éře. Zatím to byl jen okamžitý výkyv, ale příští rok má být ještě teplejší, takže podobných varování může přibývat. V této situaci ve čtvrtek začíná v Dubaji další z pravidelných klimatických konferencí označovaných zkratkou COP. Ani na té letošní, v pořadí již osmadvacáté, bohužel dramatické urychlení snah řešit klimatické změny čekat nelze.

Symbolem rozpolcenosti mezinárodních jednání pod hlavičkou OSN je prezident letošní konference, člověk, který by měl obratnou diplomacií tlačit znesvářené strany k dohodě. Je jím přední byznysmen a manažer z hostitelských Spojených arabských emirátů - Sultán Ahmad al-Džábir, který je zároveň šéfem jedné z největších ropných společností světa. A jak se nedávno ukázalo, jím vedený tým vyjednavačů plánoval v rámci konference jednat v zákulisí o kontraktech souvisejících s těžbou fosilních paliv, z nichž by al-Džábirem vedená ropná firma profitovala. Tedy COP28 jako zástěrka pro sjednávání ropných kontraktů? Tak jednoduché to zase není. Al-Džábir totiž stojí i v čele další státní společnosti, která naopak masivně investuje do obnovitelných zdrojů energie (OZE) po celém světě, konkrétně třeba do solární energie v Ázerbájdžánu.

Smutná symbolika spočívá v tom, že takhle namíchaný mix snah ohřívání planety nezastaví. Podle klimatické dohody z Paříže by státy měly usilovat o to, aby růst globální teploty nepřekročil 1,5 ºC - což si žádá nejen prudký rozvoj OZE, ale také rychlý konec fosilních paliv zhruba do roku 2040. Jenže na konci ropy, uhlí a plynu se více než 190 zemí světa, které se těchto vyjednávání účastní, shodnout nedokáže. Na loňském COP v Egyptě se státy jako právě ropné monarchie Blízkého východu, Indie nebo Rusko stále razantněji zasazovaly o to, aby fosilní paliva byla pouze „utlumována“ - což je vágní jazyk, pod nějž se může skrýt cokoli.

Letos máme poprvé k dispozici tzv. Global Stocktake, inventuru pokroku, k němuž v rámci plnění pařížské dohody došlo. A není to veselé čtení. Ne že by se věci vůbec neměnily k lepšímu. Zatímco v roce 2010 svět směřoval k téměř čtyřstupňovému oteplení, teď je to – i díky pařížské dohodě uzavřené v roce 2015 – „jen“ asi 2,5 stupně. Přinejmenším za předpokladu, že státy dodrží vše, co v jejím rámci dosud naslibovaly. Každoročně rostoucí globální emise skleníkových plynů by s rozvojem OZE měly do konce dekády vyvrcholit a pak začít klesat. Tady ale dobré zprávy končí.