Nová klimatická dohoda z Dubaje je slabá, rychlý konec fosilních paliv nezajistí

Přelomová dohoda, která poprvé v historii výslovně žádá odklon od fosilních paliv – tak hodnotí některá světová média výsledek klimatické konference COP28 v Dubaji. Kdo ale klimatická jednání dlouhodobě sleduje, takovému pohledu prostě nemůže věřit. Osm let po uzavření pařížské klimatické dohody je „konsensus ze Spojených arabských emirátů“, jak se dohoda také nazývá, svým způsobem směšný. Jako kdyby narkomanovi po létech léčby jeho závislosti připomněli, že vyléčit se znamená už nefetovat. Je to informace, kterou samozřejmě měl už na začátku.

Cílem Pařížské dohody z roku 2015 je udržet vzrůst globální teploty do konce století výrazně pod dvěma stupni Celsia, pokud možno pod 1,5 stupně, což, jak Pařížská dohoda výslovně připomíná, znamená, že v druhé polovině století už lidstvo nebude zatěžovat atmosféru žádnými skleníkovými plyny. Z toho plyne nutnost celé řady kroků. Emise nelze vypnout lusknutím prstů v roce 2050. Státy sdružené pod Pařížskou dohodou, což jsou v podstatě všechny země světa, proto přišly s plány, jak emise postupně snižovat. Jenže plány se v součtu ukázaly jako nedostatečné a místo aby je státy rychle zpřísnily, začaly v posledních dvou až třech letech jednat o jiných tématech.

Odklon od fosilních paliv je jedním z nich. Ne že by nebyl důležitý, shoda na něm ale velký krok vpřed neznamená. Každoroční klimatické konference, kde se vyjednavači donekonečna přou o slova jako „státy mohou“ versus „státy mají“, kde spolu se svým publikem z řad nevládního sektoru či médií dávají najevo frustraci, když jsou návrhy dohod málo ambiciózní, a srší optimismem nad každým drobným posunem, tak stále více připomínají kolektivní psychoterapii. Narkoman se drogy zbavit nedokáže, vršením dalších slibů ale nikoho nezarmoutí.