Nad jedním městem kousek od řeky, nebo možná nad jednou vesnicí nedaleko potoka u hlubokého lesa, se vznášela tradice. Už to nebyla žádná mladice, čili můžeme říct, že svá nejlepší léta měla za sebou. Tady už ji její lid sice neposlouchá, ale támhle ještě ano. Poslechněte si příběh, jenž může promluvit za všechny zúčastněné a přiblíží vám, o co téhle jedné tradici vlastně jde.
„Jekh, duj, trin, štar!“ ozývá se mužský hlas v dáli. Společně s ním slyšíme, jako by si saxofon pobrukoval. „Lavatura bašaven!“ zvolá stejný mužský hlas a po jeho slovech se ozve halasný potlesk. Bubeník ještě odklepává rytmus a muzikanti začínají hrát…
Tomu všemu naslouchá mladík, sedě v útulném obývacím pokoji. Je nervózní, a proto si nalil skleničku šampaňského a vypil ji jedním velkým lokem. Je společensky oblečený, v rudé košili a černých kalhotách. Patrně ho čeká velká chvíle.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
