Začalo to jedním plakátem. A dá se říct, že to tím stejným plakátem o padesát let později skončilo. Krásná, sošná žena s proporcemi modelky, bronzovou kůží a hřívou kaštanových vlasů splývajících přes rameno, oblečená jen do bikin z kožešiny, stojí rozkročená před skalisky a skupinou lovců mamutů. Fantazie dokonalé, civilizací nespoutané ženskosti. Pravěká diva je tehdy neznámá – změnit se to má doslova přes noc –, Raquel Welch a plakát k filmu Milion let před Kristem jsou dokladem zrodu sexuální ikony. The New York Times ji v dobové recenzi popsaly jako „dechberoucí monument ženskosti“. Je to právě tenhle plakát, který si na doživotí odsouzený hrdina Vykoupení z věznice Shawshank vylepí ve své cele.
Raquel Welch zůstala – minimálně ve svých veřejných vystoupeních – „monumentem ženskosti“ víceméně až do své smrti minulý týden ve věku dvaaosmdesáti let.
Nevyšel snad žádný nekrolog, který by v titulku nezmínil, že odešel sexuální symbol. Welch by s touhle škatulkou neměla nejmenší problém. Název jejího životopisu Raquel: Víc než jen výstřih z roku 2010 sice říká, že chce, aby si ji lidé pamatovali i z jiných důvodů, než byl její sex-appeal. Zároveň ale právě na něm postavila kariéru i byznys mimo filmové plátno. Přestože hrála v desítkách filmů, nebyla principiálně herečka. Představovala ikonu specifické vize americké ženské sexuality šedesátých a sedmdesátých let, napsaly po její smrti The New York Times. „Její jméno se stalo synonymem pro komerční formu erotismu.“ Výstřih a vlasy ale nebyly všechno. Těm, kdo se dívali, čelila s jasným vědomím toho, jak vypadá a jak působí. „Tiše sebevědomá… přístupná, ale vzdorující,“ dodal deník.


Rodačka z Chicaga zaplnila ve druhé půli šedesátých let vakuum po smrti Marilyn Monroe. Hollywood hledal novou sexbombu a našel ji v bývalé lokální královně krásy, televizní rosničce a příležitostné modelce. V roce 1963 se po svém prvním rozvodu přestěhovala do Los Angeles, kde spojila síly – a na šest let i soukromí – s producentem Patrickem Curtisem, který měl zásadní podíl na její budoucí imagi. Poprvé se objevila v muzikálu s Elvisem Presleym v roce 1964, pak přišel plážový film A Swingin’ Summer, kde hrály znovu hlavní roli její křivky. První větší part, byť jen s minimem dialogů, dostala ve sci-fi Fantastická cesta. Následovalo angažmá u 20th Century Fox a komedie Okouzlený, westerny Bandolero! a 100 pušek. Ve snímku Myra Breckinridge ztvárnila transgender ženu. Doufala, že jí provokativní role v adaptaci knihy Gora Vidala pomůže, aby byla brána víc jako seriózní herečka. Což se nestalo. Je to film „vtipný asi jako pedofil“, napsal týdeník Time. O dva roky později rozjela v Las Vegas úspěšnou one woman show, kde zpívala, tančila a utahovala si ze své image. Díky ní se dostala do hledáčku režiséra Richarda Lestera, který ji obsadil do role komorné ve Třech mušketýrech. Dobrodružný snímek jí přinesl největší ocenění od kritiky. Získala za něj Zlatý glóbus. O tři roky později si zahrála vedle Jeana-Paula Belmonda ve Zvířeti. Jejího komediálního talentu později využil třeba seriál Show Jerryho Seinfelda, kde hrála přehnanou verzi sama sebe.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu