Anketa: Přeje český filmový průmysl matkám? Nebo platí „jestli chceš práci, nějak si to zařiď“?

Za mě zazněly v řeči dvě věci. Jak se dá obecně skloubit práce a děti a jak se dá skloubit kreativní práce a děti. Slaďování práce s dětmi je problematické ve všech odvětvích. A pokud nemají rodiče záchrannou síť v rodině, pomoct jim mohou jedině finance: příspěvky na hlídání či na dětské skupiny. Tady může jednoznačně pomoci stát, ať už dotacemi nebo třeba tvůrčími stipendii pro rodiče. Specifikem u filmu ale je, že u většiny profesí home office a státní školství na rozdíl od jiných zaměstnání nepomůže. Na place jsou členové štábu mnohdy čtrnáct a více hodin, třeba i v noci. Pokud bude systémová podpora pro pracující matky na hlídání, aby si jej nemusely platit ze svých honorářů, a aby producenti neskuhrali, že se jim na natáčení finančně či časově nevyplatí, bude nám všem líp. Téma pochybnosti nad ztrátou kreativity (či nedostatku času na ni) v mateřství je pro mne složitější. Jako matka dvou dětí si myslím, že mít dítě není z hlediska kreativity žádné znevýhodnění, možná naopak. Nikdy mě nenapadlo, že bych svou práci přestala s dětmi dělat. I můj partner je filmový producent a většinu filmů děláme spolu, stejně jako vychováváme děti. A role matky mi přinesla hodnoty a nadhled, který bych bez dětí neměla. Čím více bude režisérek a producentek, tím větší bude uplatnění pro ženy v dalších profesích. Vidím to u filmů, které děláme a které točí režisérka. Máme ve štábu více žen než producenti či režiséři. To je přirozené. Pokud bude nejen filmové prostředí obecně více přátelské vůči ženám, bude více přátelské i pro ženy-matky. 

Nemám dostatečný přehled, nakolik jsou, či nejsou podmínky nastavené nespravedlivě k ženám. Odpověď je asi třeba hledat v každé vrstvě odvětví zvlášť. Připadá mi, že počet studentek na FAMU v posledních letech o trochu stoupá (dívám se primárně na katedru režie). Státní fond kinematografie také usiluje o spravedlivější nastavení při udělování podpory. Nicméně jedna věc je instituční podpora, druhá empatie mezi filmařskými kolegy, kteří mají moc spravedlivější podmínky nastavit. Znám slušné producenty a producentky, kteří se o to snaží. Vyslechl jsem ale i příběhy kamarádek a kolegyň, které kvůli nevhodnému jednání či poznámkám některých poměrně vlivných producentů a režisérů čelí v už tak stresové práci ještě většímu tlaku a pochybám. Některé pak přehodnocují další setrvání v průmyslu nebo dočasný odchod, po němž je ale těžké se vracet. Pokud si coby producent či autor budu chtít zajistit čas a koncentraci filmařky, jejíž tvorba mě oslovuje, a pokud je zároveň pracující matkou, logicky udělám vše, abych jí situaci usnadnil. Což třeba znamená nastavit si realistický časový harmonogram či zohlednit v honoráři skutečnost, že bude při práci na projektu nucena častěji využívat placeného hlídání. Zda to tak reálně funguje, či nefunguje, však musejí zodpovědět samy filmařky.