Když byla původem tádžická režisérka Daria Kashcheeva při své děkovné řeči na Českých lvech hrubě utnuta režisérským hlasem shora, bylo zřejmé, že to bude hlavní událost, která se bude po večeru českých filmových cen řešit.
Řečeno toho bylo mnoho, jako v každé „kulturní válce“ se rychle formovaly dva tábory a ty se v průběhu týdne častovaly argumenty. Jedni bohorovně poučovali „aktivističtější“ část, jak funguje přímý přenos, jak arogantní je brát čas ostatním mluvčím nebo jak každý byl předem režií i moderátorem dostatečně obeznámen s pravidly.
Tedy mě kdyby Marek Eben obeznámil s pravidlem, tak bych ho patrně porušil ještě v průběhu obeznamování, třebaže by mi přišlo rozumné; čistě z principu. A co se týče arogance, angažovaná intervence v principu arogantní není. Daria Kashcheeva naopak obětovala své „dvě minuty slávy“, aby využila tuto platformu k nastolení strukturálního problému, který jinak na celém galavečeru nedostal ani vteřinu, a přitom se týká většiny mladých žen v branži.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
