Prezidentské volby: Slováky čeká referendum o normalizaci

Už tuto sobotu si budou Slováci volit v prvním kole hlavu státu. Půjde ale o víc, veřejnost bude hlasovat, jestli souhlasí s nastupující normalizací, tedy mimo jiné s tím, že instituce přestávají sloužit občanům a začínají ochraňovat oligarchickou skupinu ve vedení státu.

Po systémových i verbálních útocích na policisty, prokurátory, prezidentku, ústavní soudce a soukromá média se teď režim Roberta Fica zaměřil na veřejnoprávní televizi a rozhlas RTVS. Ministryně kultury Martina Šimkovičová chystá změnu zákona, která má umožnit odvolání stávajícího ředitele a vytvoření politické rady, jež by de facto instituci řídila. Vládní politici otevřeně mluví o tom, že když vládnou, mají vládnout i informacím vysílaným veřejnoprávním rozhlasem a televizí. Jako tomu bylo za totality.

Stejně jako v sedmdesátých letech 20. století i Ficův režim likviduje nepohodlné úředníky, vyšetřovatele, prokurátory. Čistky mu mají zejména pomoci získat kontrolu nad spravedlností a informováním. Spravedlnost musí sloužit, aby byl jeho klan beztrestný. Informace musí hlídat, aby se neinformovalo o selhávající vládě a korupčních aférách.

Na soukromou televizi Markíza nemá přímý vliv, tak aspoň zakázal jakoukoli státní inzerci. A už jsou první náznaky, že tlak funguje. Mimochodem, když mu redaktor Markízy položil v Bruselu kritickou otázku, Fico odpověděl: „Pane redaktore, vy jste nedostal instrukce ve vaší práci?“

Veřejnoprávní média jsou zranitelnější, protože vláda je může osedlat pomocí změny zákona. Přitom novináři tu informují uměřeně o tom, co se děje. Slovenského premiéra Roberta Fica ale například rozčílilo, že se jej po zasedání premiérů V4 zeptala novinářka veřejnoprávní RTVS Katarína Vítková, jestli se svými kroky nedostal do izolace. Což se stalo, otázka tak byla na místě. Fico vůči novinářům, opozici i nevládním organizacím používá stejnou rétoriku jako normalizační propaganda. Jde o zahraniční agenty, dělají vše v cizím žoldu, a, jak řekl například na adresu zmiňované redaktorky Vítkové, „nenávidí vlastní zemi“. To přesně dělali komunisté, kritika jejich vládnutí byla zaměňována za kritiku země. Připomeňme si třeba tupou říkanku z komunistického tisku: