Můj syn je ještě na školu příliš malý, chci ho ochránit

Blíží se duben, kdy se budoucí prvňáci každoročně zapisují ke studiu na základní škole. Rodiče tenhle přelomový okamžik staví před řadu složitých dilemat. Kromě výběru té zaručeně správné vzdělávací instituce mezi ně stále častěji patří i otázka, zda do ní dítě nechat nastoupit v řádném termínu (tedy po dosažení šesti let věku), anebo pro něj usilovat o odklad a nechat ho ještě rok „dozrát“ v mateřské školce, doma či v předškolní přípravce. Z pohledu rodičů jsou ve hře různá pro i proti: sedmileté dítě s odkladem bude ve třídě patřit k těm starším, což mu může pomoci lépe zvládat učivo a dát mu výhodu nad ostatními, setrvání ve školce o rok déle ho na druhou stranu může nudit a brzdit v rozvoji.

Většina tuzemských dětí nakonec nastoupí v řádném termínu, téměř čtvrtina, tedy asi 20 tisíc předškoláků, ale pravidelně dostává odklad a toto číslo roste. Tolik dětí neposílá do školy s ročním zpožděním žádná jiná evropská země (v Německu jsou to pouhá dvě procenta, na Slovensku sedm procent a třeba ve Francii jsou odklady zakázány úplně). Experti na vzdělávání tuhle českou anomálii už dlouho kritizují – podle nich neexistuje důvod, aby tolik zdejších dětí nastupovalo do vzdělání později než jinde ve světě – a ministerstvo školství letos představilo plán, jak odklady razantně omezit, či dokonce úplně zrušit. Pokud se zdejší vzdělávací systém opravdu odhodlá a hluboce zakořeněnou praxi se pokusí změnit, bude to znamenat velkou výzvu – ale i šanci pro příští generace školáků. Nejde o nic menšího než pokusit se zařídit, aby byl přechod mezi bezstarostným dětským bezčasím a „výkonnostním“ prostředím školy pro děti mnohem méně strmý, než je dnes. 

Zakořeněná praxe 

Vít Vrubel je narozený v půlce srpna, do první třídy měl tedy nastoupit loni v září jen pár týdnů po oslavě šestých narozenin a v kolektivu by byl nejmladší. U dětí narozených během letních prázdnin jsou odklady časté právě s ohledem na nízký věk, Vítovi rodiče ho ale původně v plánu neměli. „Vítek je sice věkově na hraně, ale říkala jsem si, že to nějak zvládneme,“ říká Tereza Vrublová. Pak ale postoj změnila. Nejdřív ji učitelka ze školky upozornila, že její syn je nevyhraněný levák, při kreslení si přehazuje tužku z jedné ruky do druhé a neví, kterou použít – a doporučila jí návštěvu pedagogicko-psychologické poradny, která rodičům radí, zda dát odklad, či nikoli. 

Psycholožka v poradně s Vítkem strávila dvě hodiny, během nichž pomocí různých testů a otázek zkoumala jeho připravenost na nástup do školy – a nakonec pro něho doporučila odklad kvůli celkové nezralosti. Na školu byl dost inteligentní a nejspíš by ji i zvládl, podle psycholožky by se v ní ale trápil – byl ještě hodně dětský a těžko by vydržel sedět čtyři hodiny v lavici, jak je ve zdejších školách obvyklé. Rodiče doporučení odbornice uposlechli. „Bála jsem se, že se další rok ve školce bude nudit. Nakonec jsem se ale nechala přesvědčit hlavně proto, že by měl ve třídě spolužáky někdy i o rok a půl starší,“ říká Vrublová. O rok později svého rozhodnutí nelituje – syn mezitím dozrál, ve školce dostává individuální úkoly a známky nudy prý neprojevuje. 

Matka šestiletého Benjamína Veronika Lišková oproti tomu věděla ještě před konzultací s odborníkem, že pro syna chce odklad. S mužem si totiž přáli, aby šel na stejnou školu jako jeho starší bratr, pokud by ale nastoupil v řádném termínu, dostal by se do třídy učitelek, které měly pověst direktivních a nevstřícných pedagožek, které dětem dokáží školu znechutit. A tomu se Liškovi chtěli vyhnout. „Benjamín chodí do velmi přátelské, respektující školky, takže představa, že se hned první školní den setká s opačným přístupem, s nímž si pak spojí celou docházku, nám přišla hrozná,“ říká Lišková. Benjamín si navíc sám přál zůstat ve školce o rok déle. 

O udělení odkladu musí ovšem rozhodnout poradna, a jelikož je Benjamín narozený v dubnu, potvrzení nešlo „opřít“ o nízký věk. Psycholožka konstatovala, že je chlapec na školu připravený, pokud mají ale rodiče pocit, že by měl jít až za rok, je možné odklad napsat s ohledem na objektivně slabší výsledky testů ve zrakovém rozlišování. „Pro nás byla hodně důležitá věta poradkyně, která konstatovala, že už potkala spoustu dětí, kterým včasný nástup do školy uškodil, ale ještě žádné, kterému by uškodil odklad,“ říká Lišková. O rok později šel do školy navíc i Benjamínův starší bratr a rodiče toho nelitují.