Tahle televize je pro bratry Coeny

„Láska je jízda na saních do pekel,“ napíše na kufr auta dívka Jamie, sexuálně nespoutaná polovina lesbické dvojice na cestě z Filadelfie na Floridu ve filmu Panenky na útěku. Snímek, který hrají i česká kina, je režijní hraný debut Ethana Coena – jedné poloviny ze zdánlivě nerozlučitelné tvůrčí dvojice se starším bratrem Joelem. Jejich cesty se rozešly po více než třiceti letech a osmnácti společných filmech v roce 2018 s televizním povídkovým westernem pro Netflix Balada o Busteru Scruggsovi.

Ethan si údajně chtěl dát pauzu, Joel v mezičase natočil adaptaci Macbetha. A nyní přišel i mladší sourozenec s režijní prvotinou. Snímkem o dívkách, kterým je v patách dvojice neschopných gangsterů s úkolem získat zpět kufřík s tajemným obsahem, jenž se ocitl v autě půjčeném na výlet. Ke spolupráci na filmu přizval svoji queer manželku Tricii Cooke, která do scénáře vepsala svou zkušenost s lesbickými bary. Nicméně zmíněná láska jako potenciální zdroj pekelného utrpení patří do filmového vesmíru bratrů Coenů; jako destruktivní síla a druhá strana hříchu je jejich typickým motivem. Minimálně v první, pro mnohé nejvýraznější fázi jejich kariéry od debutu Zbytečná krutost (1984) po průlomové Fargo (1996).

Možná to tak vnímá i Ethan Coen. Natočil totiž film patřící jakoby do jiné dekády. Nejenže se odehrává v roce 1999, ale působí, že tehdy i vznikl. Je to meandrující, bláznivá, s každým ujetým kilometrem absurdnější – ale i vyprázdněnější – cesta mezi komedií a gangsterkou, v níž jedna z postav ironicky glosuje svou existenci i realitu. Coenovská odtažitá ironie a styl grotesky (byť tady ve službách poselství o přijímání sexuální jinakosti) ovšem úplně nepasují do současného světa mladého publika toužícího po upřímnosti. Ani do informačně přetíženého světa, jenž se odráží v dílech nabitých mnoha významy. Což může být jeden z důvodů, proč byl snímek přijat s rozpaky. Jako by potvrdil, že značka „Coeni“ ve filmu definitivně slábne. Naopak televize nabízí příběh stále trvajícího vlivu pionýrů „chytré kinematografie“.