Jednat logicky je riziko?

Dlouhá léta neutrální Švédové a Finové dospěli po napadení Ukrajiny Ruskem k přesvědčení, že potřebují do NATO. Analýzou hrozby a potřebou snížit riziko napadení jednali logicky, aniž by je někdo napadl.

Teprve poté, co řecký premiér přežil raketový útok při návštěvě Ukrajiny, zahájilo Řecko masivní dodávky zbraní Kyjevu. A teprve když česká vláda zrušila konzultace s vládou Roberta Fica a Itálie ze Slovenska stáhla protiletadlový systém, ztlumila Bratislava svůj proruský obrat do protisměru společné západní politiky.

Prevence reaguje na příčinu hrozby podle indicií, snižuje riziko a nečeká na následky. Kontrastuje s politikou, která indiciím nevěří a riziko zpochybňuje, dokud se něco nestane. Rozdíl obou přístupů je, že v prvním musíte rizika nejen konstatovat, ale také argumentovat. Taková politika začíná tím, že vysvětlíte, jak odvrátit riziko, aby nenastalo. Jednáte preventivně. Lidé vám musí věřit, byť se zatím nic nestalo.

Ve druhém modelu politika staví na nedůvěře k těm, kdo jednají preventivně. Tvrdí o nich, že hrozbu „eskalují“ a provokují obrannou reakci druhé strany. Tváří se, že riziko není takové, jak se (logicky) zdá, a že se ochráníme, když se mu přizpůsobíme a nebudeme jej obranou provokovat.