Vypadá to, že vaši rodiče jsou příbuzní. Testy DNA odhalují skutečný výskyt incestu

Když byl Steve Edsel chlapec, měli jeho adoptivní rodiče ve skříni v ložnici sešit s novinovými výstřižky. Steve si o něj někdy řekl a prohlížel si titulky, které se týkaly jeho narození. Zněly třeba jako ten otištěný v deníku Winston-Salem Journal 30. prosince 1973: „Matka opustila syna a utekla z nemocnice.“ Dotyčné matce bylo čtrnáct let, „měřila zhruba metr osmdesát, měla zrzavě hnědé vlasy“ a jednoho rána přišla do nemocnice se svými rodiči. Uvedli jména, jež se ukázala být falešná. A v osm večer, jen několik hodin po porodu, všichni zmizeli. Na černobílé kresbě vycházející ze vzpomínek zdravotních sester má dívka kulaté brýle a ofinu hozenou na stranu. Její ústa dávají podobizně zachmuřený výraz.

Opuštěný novorozenec byl svěřen do péče Edselových, místního páru, jenž ho později i adoptoval. Steve celý příběh od dětství znal, jeho noví rodiče před ním jeho skutečný původ nikdy neskrývali a knihu s výstřižky mu půjčili, kdykoli o ni požádal. Až když mu bylo čtrnáct, začal nad osudem své biologické matky přemýšlet. „Tolik jí bylo, když jsem se narodil,“ říkal si tehdy.

Vážně pak začal Steve po své matce pátrat, když mu bylo přes dvacet, avšak stopa v oficiálních záznamech se rychle ztrácela. Když mu bylo čtyřicet, řekl své ženě Michelle, že se chce o hledání pokusit ještě jednou, naposledy. To bylo v roce 2013. O rok dříve začala firma AncestryDNA nabízet testovací sady doručované poštou, a Steve si tak jednu objednal. Výsledky zpočátku nevypadaly nadějně, jeho DNA se shodovala jen s několika vzdálenými příbuznými. Ale když se na Facebooku připojil ke skupině osob pátrajících po své biologické rodině, dostal se do kontaktu s genetickou genealožkou CeCe Moore. Ta se specializovala na vyhledávání osob na dálku prostřednictvím shodných úseků v DNA, tedy technikou proslavenou v roce 2018, kdy vedla k dopadení vraha a sexuálního predátora Josepha Jamese DeAngela. V době Stevova pátrání však byla genetická genealogie ještě nová. Moore patřila mezi její průkopníky a nabídla se, že Stevovi pomůže.

Během několika týdnů se jí podařilo zúžit pátrání na dvě ženy, stejně staré sestřenice. Na Facebooku Steve viděl, že jedna z nich má čtyři děti a pravidelně postuje jejich fotografie – krásné a rozesmáté. Rodina vypadala blahobytně, její život působil jako ze žurnálu. Druhá žena nebyla vdaná a děti neměla. Se svou nejbližší rodinou se na Facebooku nepřátelila a odstěhovala se od nich přes polovinu Ameriky. Jednoho večera – Steve si přesně pamatuje, že to bylo v sobotu – ho pak CeCe Moore požádala, zda by si spolu nemohli promluvit po telefonu.

Vědkyně mu během telefonátu potvrdila to, co už tušil: že jeho biologickou matkou byla ta druhá žena. Moore ale měla pro Steva ještě další zprávu, nečekaně se jí podařilo něco zjistit o jeho biologickém otci. „Vypadá to, že vaši rodiče jsou spříznění.“ Steve nevěděl, co odpovědět. „Rozumíte, co tím myslím?“ Odpověděl, že nejspíš ano. Vaším otcem je buď otec vaší matky, nebo její bratr. Ve Stevovi se v tu chvíli vzedmula vlna emocí. Vztek, bolest, pocit bezcennosti, znechucení, stud, zdrcení. Během let, kdy přemýšlel o svém narození, ho ani jednou nenapadl incest. Proč také? Jak velká byla taková pravděpodobnost?