Je sedm. Otvírám oči a přemýšlím, co mě probudilo tak brzo. Včera (teda spíš dnes) jsme totiž ulehli na karimatky celkem pozdě. Jdu po úzkých schodech dolů vyprázdnit svůj močový měchýř a pak uléhám zpět do spacáku. Do hlavy se mi ale místo snů dostávají myšlenky na úkoly, jejichž provedení odkládám už nějaký ten den.
Beru do ruky mobil a postuji na Facebook událost, kterou budu za pár týdnů pořádat. Hotovo. Jeden z odkládaných úkolů splněn. Workshop, pořádaný ženami pro ženy, kde budeme s účastnicemi zkoušet zalepit píchlou duši a probírat, jak fungují brzdy a přehazovačka, je na světě.
Ještě zavírám oči, ale po pár minutách se opět budím. A budím i Toma a Olu ležící vedle mě. Kamarády, kteří mě přijeli navštívit do Budapešti, kde jsem na tříměsíční stáži. Stejně tak hostí návštěvu z Česka i Dorka, spolužačka z environmentálních studií v Brně, se kterou tu sdílím pokoj. Proto jsme se teď rozhodli přespat v o něco prostornější základně organizace Cargonomia, u které stáž vykonávám.
Prostory základny slouží převážně jako sklad cargokol (jízdních kol s nákladním prostorem) a jako výdejna bedýnek se zeleninou. V rámci stáže totiž jezdíme dvakrát týdně pomáhat s přípravou záhonů, setím, sklízením a pletím na organickou farmu asi hodinu od Budapešti. Pěstování zeleniny mě tam baví i proto, že nám s prací místo traktoru, který by utužoval a degradoval cennou půdu, pomáhá kůň. Vypěstovaná zelenina je pak jednou týdně rozvážena zákazníkům na cargokolech nebo si ji mohou vyzvednout na několika výdejních místech po Budapešti.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
