Udusit sám sebe, nebo spálit všechny okolo

Když Vladimir Nabokov před sedmdesáti lety dopsal Lolitu, žádné americké nakladatelství ji nechtělo vydat. Světlo světa tak spatřila v Paříži, ale i tam pak byla na dva roky zakázaná. Vysloužila si titul nejzvrácenější knihy vůbec, mluvilo se o ní jako o bezostyšné pornografii. Skandální pověst knihu provází dodnes, i když příběh profesora Humberta Humberta je hlavně tragikomickou studií monomaniakální osobnosti.

Za těch sedmdesát let se něco změnilo a něco ne. Nizozemskému spisovateli Lucasi Rijneveldovi nyní v češtině vychází román Ty moje skvostné zvířátko zpracovávající stejný námět: posedlost téměř padesátiletého muže čtrnáctiletou dívkou. Žádný skandál se pochopitelně nekoná, na pedofilii jsme uvyklí z clickbaitových titulků a v literatuře jsme už četli i horší věci. Přesto některé otázky přetrvávají. Je totiž zřejmé, že literatura nám na rozdíl od oněch clickbaitových titulků má nabídnout něco jiného než možnost zadarmo se pohoršit.

Jako drencher do tlamy ovce