Lék na lepší těhotenství je na dohled. Stejně jako pozornost věnovaná ženskému zdraví

Nevolnost v těhotenství, poporodní deprese nebo menopauza a potíže způsobené poklesem produkce hormonů. Všechny tyto jevy mají jedno společné. Postihují pouze ženy a dlouho stály trochu stranou vědeckého a medicínského zájmu. Částečně proto, že byly považovány za něco, co nevyhnutelně provází lidskou reprodukci – a tudíž nemá ani smysl pátrat po příčinách a snažit se je odstranit. 

„Ženám se vždy říkalo – a dodnes se často říká – že tohle jsou věci, které patří k jejich údělu. Je zkrátka nutné je vydržet, protože se s nimi nedá nic moc dělat,“ řekl mi před časem během pražské návštěvy Simon Fishel, britský biochemik biochemik a fyziolog, který byl v sedmdesátých letech u prvního úspěšného umělého oplodnění. 

 Odpusťme si ale pro tentokrát povzdech nad další nespravedlností páchanou na ženách a soustřeďme se na pohled dopředu. V posledních zhruba deseti letech se k údajně neřešitelným ženským problémům stočila nová – a vcelku masivní – pozornost. 

Ve vědě a medicíně se angažuje stále více žen a ty logicky zajímají témata, jež jejich mužské kolegy tolik nepálila. Roli hraje i obecně větší pozornost věnovaná ženám jako pacientkám a jejich specifickým potřebám, ale také vysoce praktické důvody, třeba obrovské finanční náklady, které nezájem o zdravotní potíže žen v důsledku stojí veřejné rozpočty.

Jen léčba problémů související s dramatickým poklesem hormonů žen po menopauze (například kardiovaskulárních onemocnění nebo osteoporózy) stojí velké peníze, protože vlivem prodlužující se délky dožití s nimi ženy zápasí třicet i čtyřicet let. A přidejme otevřenou společenskou debatu, v níž se odhalují nejrůznější stigmata a pověry, které „ženské problémy“ tradičně obestírají.