Před čím se tady chráníme?

Po novoročním projevu Petra Pavla si někteří posluchači kladli otázku, jestli má prezident nastolovat „vládní“ ekonomická témata, jako je přijetí eura. Odpověď zní: samozřejmě ano, zvlášť pokud to dělá bez přílišných detailů a s přímočarostí – právě takovou, s jakou teď mluvil o euru. Takový styl má totiž jeden pozitivní efekt: vrací „zpátky na zem“ témata spojená s veřejným zájmem, která straničtí politici rádi utápějí v mlze, nesrozumitelnosti a relativizování. 

V případě evropské měny vstoupil takto prezident do dvacet let dlouhého a značně nepřehledného sporu jednoduchým sdělením, že pro stát „s otevřenou a exportní ekonomikou, ležící ve středu Evropy, je společná měna logickou budoucností“. K tomu dodal, že po letech nekončící diskuse o výhodách a nevýhodách společné měny by mělo Česko přistoupit ke konkrétním krokům vedoucím ke vstupu do eurozóny.

V zákopech nás neubrání

S tímto prezidentským prohlášením už politici musí naložit, jak umí. Opoziční ANO, jehož šéf se v otázce eura řídí náladami ulice, zůstane jistě u nesouhlasu. Ještě banálnější je to s SPD: Okamurova strana má v programu vystoupení z Evropské unie a tuší, že výměna koruny za euro staví takový plán do roviny teorie.

Odpor ODS vůči evropské měně byl vzhledem k postoji jejích voličů naopak vždy trochu záhadou a podle všeho je živený hlubokou nedůvěrou v genech strany k celému projektu evropské integrace. V takovém nastavení pak bývají zdánlivě věcné argumenty předkládány čistě účelově tak, aby tuhle nedůvěru podpořily, a jiné argumenty se vytěsňují.

Tak je to i s pověstným strachem z „řeckého dluhu“. Svého času mohla mít relevanci obava, že Česko by po vstupu do eurozóny muselo ručit za nezodpovědné rozpočtové chování jiných členů. A relevanci to může mít i v budoucnu, pokud se budeme bát kolektivní odpovědnosti (solidarity), přestože jednou může zachránit i nás. Jenže mezitím Evropská centrální banka předvedla, že si umí s problémem zadluženého Řecka poradit, sami Řekové odvedli dobrou práci, a hlavně na mapě Evropy přibyl nový a výrazně rizikovější zdroj nestability – ruská agrese na Ukrajině.

Riziko z ručení za dluhy na jižním křídle eurozóny tedy jako hlavní strašák vybledlo, ovšem nikoli v české diskusi. ODS totiž hrozbu „ručení za jiné“ stále vytahuje jako hlavní trumf odporu proti přijetí eura, a naopak poučnou lekci z ukrajinského bojiště odmítá do svého postoje zahrnout, protože to prý s eurem vůbec nesouvisí.