Soudce Josef Baxa: Moje generace ve veřejném prostoru končí

Na konci roku 2023 skončilo první kolo obměny ústavních soudců, které vybíral prezident Petr Pavel. Součástí „střídání“ je i dlouholetý soudce Josef Baxa, který byl loni v srpnu jmenován předsedou této zásadní státní instituce. Výměna dostala poprvé v novodobé historii transparentní systém, který zároveň budí emoce u odborné veřejnosti i senátorů, jejichž souhlas prezident potřebuje. Jak hodnotí Josef Baxa kritéria na nové kandidáty na ústavní soudce a proměnu atmosféry v novém týmu? A jak přemýšlí nad první výraznou kauzou, kterou bude Ústavní soud řešit už v polovině ledna 2024? 

Před pěti měsíci jste usedl v křesle předsedy Ústavního soudu. Potkalo vás v nové roli něco, co jste vůbec nečekal?

Nečekal jsem, že mě ovládnou tak smíšené pocity. Na jedné straně byl dobrý pocit z toho, s jakou pozitivní odezvou se nakonec moje jmenování předsedou soudu setkalo v odborné i neodborné veřejnosti. Zároveň to bylo období, kdy byla totálně zpochybněna kandidatura podle mě skvělého soudce Roberta Fremra.

Robert Fremr nedokázal úplně dobře vysvětlit nejasnosti ve svém rozhodování v jednom starém, prominentním případu, do kterého měla být zapojena StB. Opravdu není ve finále dobře, že se nestal soudcem Ústavního soudu?

Souhlasím s tím, že u lidí, kteří mají nějaké nejasnosti ve své kariéře v minulosti a chtějí být ústavními soudci, je vše potřeba prozkoumat. Ústavní soud musí mít důvěru veřejnosti. Není možné, aby do této instituce přišel někdo, kdo bude nucen potvrzovat, že je dobrý kandidát. Důvěra zde musí být už na vstupu. Z tohoto úhlu pohledu mám radost, že dostane prostor spousta mladších kolegů, o jejich minulosti nepanují pochyby. Na druhé straně ta celá politická, historická i společenská diskuse mi přišla až příliš paušální a taková trochu svazácká. Senát vlastně řekl, že kdokoli byl kariérním soudcem před rokem 1989, na Ústavní soud nepatří. Nikdo se už nezamýšlel nad tím, jestli by Robert Fremr nemohl své možné pochybení odpracovat tím, co dělal posléze. A mně to přijde škoda z jediného důvodu. Uvědomil jsem si, že moje generace, právníci šedesát let plus, ve veřejném životě vlastně tímto končí a že už nikdo nechce právníky, kteří byli aktivní ve veřejném životě před listopadem 1989, ať už dělali cokoli. Teď už budou v podstatě přicházet Husákovy děti. Neříkám to s nějakým odsudkem, jen s povzdechem, že hříchy se nemusely páchat jen v osmdesátých letech, ale třeba i později, po sametové revoluci. Ale o tom se příliš nemluví, je tu opravdu ostrý řez mezi nesvobodou a svobodou. 

Během jednání Senátu jste zjistil, že vás část zákonodárců v čele této instituce nechce. Někteří proti vám vystupovali poměrně razantně. Předseda Ústavně-právního výboru Senátu Tomáš Goláň veřejně řekl, že si nemyslí, že budete dobrým předsedou soudu. Projevily se tyto pochyby i po vašem nástupu?

Vůbec ne. Naopak mě velmi mile překvapilo přijetí jak kolegy, tak ale i celým personálem Ústavního soudu.

Žádný telefonát či dopis z Pražského hradu či odjinud nepřišel? Narážím na kauzu z období prezidentství Miloše Zemana, kdy kancléř Vratislav Mynář obepisoval ústavní soudce a soudce nejvyšších soudů včetně vás, aby rozhodli určitým způsobem.

Ne. Zaprvé si myslím, že mám v tomto ohledu jasnou pověst. Poté co byl bývalý kancléř v minulosti u mě neúspěšný, si na to nikdo netroufne. Zároveň si myslím, že už se časy alespoň trochu změnily. Neplatí to vždy. Určitě se najdou ti, kteří budou chtít ovlivnit soudní rozhodování a identifikují nejslabší článek, to znamená člověka, který má buď něco skrytého ve své minulosti, nebo chce něco výměnným obchodem získat. Ale nemyslím si, že podle toho, co jsem měl možnost poznat současného pana prezidenta, že by se o něco takového pokusil.  

Je nutné se ptát na podstatné věci 

Odolnost Ústavního soudu souvisí také s tím, jak nastavíte proces výběru jeho členů. Současná hlava státu má momentálně výjimečnou šanci tuto instituci formovat tím, že ve funkci doplnil sedm nových ústavních...