Doba předmikrovlnková

Mikrovlnná trouba je dnes běžnou součástí vybavení domácností i kuchyněk většiny kanceláří. Pamětníků éry před „mikrovlnkami“ je však stále dost, vždyť doba jejich masivního šíření u nás začala až v devadesátých letech. Nechybělo ale mnoho a Československo se mohlo stát evropským průkopníkem tohoto způsobu přípravy pokrmů.

Na samém počátku vývoje technologie mikrovlnného ohřevu stál totiž Čech, řádný profesor experimentální fyziky na Univerzitě Karlově August Žáček. Ten už v roce 1924 napsal článek o nové metodě ke generování netlumených velmi krátkých elektromagnetických vln pomocí klasických elektronek vhodnou aplikací magnetického pole, tedy za pomoci tzv. magnetronu, zařízení, jež se později začalo využívat k mikrovlnnému ohřevu jídla. K praktickému využití principu magnetronových oscilací ale od článku vedla ještě dlouhá cesta, na jejímž konci byly takové vynálezy jako radar a poté i mikrovlnná trouba.

Ďábel dřímá v detailu

Její princip si nechal patentovat americký konstruktér Percy Spencer v říjnu 1945. První komerčně využitelná trouba se na trh dostala o dva roky později. Výrobek firmy Raytheon však nebyl zrovna drobeček – měřil skoro dva metry a vážil nezanedbatelných 400 kilogramů. Ani jeho cena nebyla zrovna nízká – v roce 1947 představovaly tři tisíce dolarů pěkné peníze. Logicky se jím místo domácností pyšnily například zaoceánské lodi nebo třeba jídelní železniční vozy. Obavy z dopadů záření zejména v USA pak způsobily zbrzdění vývoje, první mikrovlnka vhodná pro domácnost se proto objevila až ve druhé polovině šedesátých let v Japonsku.