Dost bylo fňukání. Kapela Chorobopop pojmenovává nepřítele v éře dezinformací

Říkají o něm, že s ním do kapely přišla nečekaná tvůrčí svoboda a otevřel jim nové obzory. „Sami jsme pořád překvapení, co díky němu objevujeme,“ mluví o něm s uznáním zpěvák, textař a kytarista Daniel Stibor známý pod přezdívkou Ctib. Mohlo by se zdát, že řeč je o mladém a extra talentovaném členovi kapely. A vlastně je. Jen tím členem není žádný člověk, ale bicí automat. Jeho příchod do kapely Chorobopop a zapojení do hudby totiž vše od základu změnilo a překvapivě umožnilo vznik jedné ze zdejších nejoriginálnějších punkových kapel současnosti.   

Trojice se vyloupla ze zasloužilé rožnovské hardcore-punkové formace Telefon poté, co ji v roce 2017 opustil skutečný bubeník. Hledala způsob, jak dál společně pokračovat, a automatické bicí se ukázaly jako prozíravé řešení. Nejenže nebylo nutné hledat někoho, kdo by mezi ně lidsky zapadl, ale strojová rytmika s sebou přinesla i nové možnosti tvorby a začala si říkat o jiné postupy. Pomalu od sebe odpuzovala kytary, a naopak přitahovala klávesy. Zvuk Chorobopopu se postupně sunul do překvapivých míst na pomezí synthpopu a electropunku, přitom si v textech stále držel společensko-kritickou linii věrnou rukopisu Telefonu. To se projevuje i na aktuálním v pořadí třetím albu Svobodě na stopě, které obsahuje nejzběsilejší a nejúdernější, ale současně také nejpopovější skladby, jaké kdy trojice natočila. 

V samém základu jsou Chorobopop punková kapela identifikující nepřítele v postpravdivé a dezinformační éře. Trojice Daniel Stibor, Pavel Zajíc a Petr Gojtka, která se častuje jednoslabičnými přezdívkami Ctib, Zay a Keč, si všímá polarizace společnosti a jejich texty jsou namířené proti všem formám manipulace, jež na člověka číhají. Album Svobodě na stopě se vyrovnává právě s překážkami, které se na cestě ke svobodě nacházejí. Jsou tu odkazy na trollí farmy, dezinformace i arogantnost a bigotnost lidí u moci. „Uspěl jsem s byznysem. Dneska jsem... reprezentant kokotů,“ vyráží se sebe Keč za následného přispění Ctiba a Zaye hned v úvodní skladbě – jedné z vícera, která může komentovat rysy babišovsko-zemanovského populismu nebo obecně pojednává o lidech, kteří se po získání ekonomického úspěchu snaží urvat i politický vliv. 

Chorobopop vyrostli z rožnovské punkové scény, která se pod Radhoštěm formovala už na přelomu osmdesátých a devadesátých let a postupně se stala jednou z nejvýraznějších a nejvitálnějších v zemi. Charakterizovala ji vůle dělat si vše přísně soběstačně – podle principů DIY –, ale také se vyznačovala nepřehlédnutelným intelektuálním rozměrem. To si s sebou členové Chorobopopu, kterým je všem věkově plus minus padesát, nesou dodnes. Stejně tak jako nedůvěru vůči mocenským praktikám, kterou cítili nejprve za minulého režimu, pak po jeho pádu a cítí ji i dnes. 

Žvanilo se o knížkách a univerzu

„Oblíbená představa Rožnova je, že se jedná o malebné lázeňské město s roubenkami, ale zdejší poválečný charakter ze všeho nejvíc určila továrna Tesla, která v době největšího rozkvětu zaměstnávala téměř deset tisíc lidí,“ popisuje místní historii Zajíc, který mimo jiné v Rožnově vede městskou knihovnu. Právě obrovský příliv technicky vzdělaných lidí, kteří se tu od roku 1949 podíleli na masivní výrobě elektronek a následně integrovaných obvodů určených na export do všech zemí bývalého východního bloku, určil atmosféru někdejší podhorské vesnice. Ze tří tisíc obyvatel se skokově rozrostla na 18 tisíc a proměnila se v industriální město zaměřené na moderní výpočetní techniku.