Mysleli jsme, že ledovce jsou věčné. Ale za sněhem a přírodou se k nám bude jezdit dál

Markus Pirpamer (58) žije střídavě na dvou místech, která od sebe dělí jen dvanáct kilometrů, ale přitom se jedná o dva úplně jiné světy. Období od začátku června do konce září tráví v Similaunhütte, staré turistické chatě stojící v nadmořské výšce 3019 metrů na nehostinném, skalnatém hřebeni Alp, kterou jeho rodina provozuje už čtyři generace. Na podzim pak s příchodem sněhu sestupuje dolů do Ventu, horské vesnice v údolí Ötztal obklopené malebnými loukami, v níž se ženou a třemi dospělými dětmi obývá typický tyrolský statek s hospodářskými zvířaty a několika pokoji pro turisty.

Tyhle dvě polohy střídá Pirpamer už čtyřicet let, což mu mimo jiné umožňuje všímat si změn, kterými okolní hory procházejí. Tou nejviditelnější je z jeho pohledu jednoznačně ústup ledovců, kterými je tato část Alp rozkládající se mezi rakouským Innsbruckem a italským Bolzanem proslulá a jejichž velikost se vlivem klimatických změn v posledních desetiletích rapidně zmenšuje. „Když jsem byl mladík, při výstupu na Similaunhütte jsem musel jít hodinu po ledovci. Ten je dneska pryč a v létě můžu dojít až k chatě po kamení,“ říká němčinou se silným tyrolským přízvukem šedovlasý muž, když novinářské návštěvě nalévá kávu v útulné jídelně svého venkovského domu. 

Tuto proměnu rozhodně nelze označit za novinku, ale v poslední době se o ní mluví stále častěji. Alpy se oteplují – a to dokonce rychleji než zbytek planety, což s sebou přináší neodbytné obavy ohledně jejich budoucnosti. Nejde zdaleka jen o tání ledovců. Ve hře je spíše obecnější otázka: Jak se změní největší evropské hory, kam jezdí za sněhem a přírodou stále více lidí? 

Mizí nám před očima 

Když Pirpamer mluví o proměně hor, úbytek ledovců zmiňuje často. Je to pochopitelné. Jeho chalupa leží v jejich těsné blízkosti a v jednom z nich byly nalezeny ostatky pravěkého muže, jenž dostal podle blízkého údolí jméno Ötzi. Dokonale zachovalou mumii lovce z doby bronzové, který na hřebeni zahynul před pěti tisíci lety, v roce 1991 náhodou objevila dvojice německých turistů ubytovaných právě na Similaunhütte a Pirpamer tak byl jedním z prvních lidí, kteří ji spatřili a pomáhali ji vyprostit z ledu. „Ötziho jsme tehdy našli díky tomu, že ledovce ustupují,“ připomíná Pirpamer, že tání ledovců není nic nového.

 Místní starousedlík si ale během svého života všiml i dalších změn ve zdejší přírodě, které nejsou na první pohled tak patrné. Táním ledovců a kdysi trvale zmrzlé půdy se nenápadně mění celková tvář hor, z okolních skalních masivů se stále častěji uvolňují mohutné sesuvy kamení, štěrku a hlíny a některé stezky se stávají nebezpečnými nebo těžko přístupnými. Například Hochwildehaus, jiná stará turistická chalupa ležící ve vedlejším údolí, musela být před pár lety trvale uzavřena, protože se její podloží kvůli tání ledu dalo do pohybu a v chalupě udělalo trhliny. Pirpamer si ale také všímá, že v posledních desítkách let se prodlužuje letní sezona, což je vidět na pastvinách, kam každoročně vyhání své stádo čítající dvacet krav a šedesát ovcí a koz. „Když jsem byl malý kluk, trávu na louce jsme sekali jednou ročně, dnes to musíme dělat dvakrát, protože letní sezona trvá déle,“ říká. 

Proměnu hor popisuje místní starousedlík věcně a bez emocí, protože se děje už desítky let, během nichž si na ni postupně zvykl. To ale neznamená, že ho nechává chladným. „Samozřejmě, že mě mrzí, že ledovce časem zmizí. Dávají našim horám tvar, vytvářejí krásná panoramata, za kterými sem lidé jezdí. Bez nich to budou jen hnědošedé skály a hromady štěrku,“ říká s hořkým úsměvem. Jeho soused a místní horský vůdce Kilian Scheiber k tomu dodává: „Mysleli jsme, že je to věčný led. Teď ale sledujeme, jak nám mizí před očima.“

Článek je součástí volného seriálu Reportáže z míst, kde se rozhoduje o budoucnosti Evropy, který najdete v časopise i na webu před volbami do evropského parlamentu.

2. díl: Zásoby, kryty, vůle k obraně. Finsko je připraveno na nejhorší

1. díl: V Drážďanech se rodí evropská technologická nezávislost, která nemá obdoby