Svět s hvězdami nad hlavou

Před pár dny mi bylo šedesát. Žádné neštěstí, je co slavit, a taky se slavilo. Co by za to dala moje babička nebo můj strejda. Oba nás opustili těsně před šedesátkou.

Dnes vstávám trochu později. Dospávám předešlé dny, kdy se k nám sjeli manželovi spolužáci z gymplu a vytvořili na pár dnů unikátní automat na radost, smích a zábavu. Říkám si, o kolik dní se mi asi prodloužil smíchem život.

Poslechnu si zprávy. Internetové rádio je zázrak techniky. Kdekoli můžu poslouchat Český rozhlas Plus nebo NPR. Jedním okem mrknu do kalendáře. Žádného Ctibora neznám (jednoho z vysoké školy, ale kde je mu konec), ale zato je dnes slavnost Nanebevzetí Páně a taky Den Evropy. Je volný den a na obloze jasno.

Beru hůlky a vyrážím do parku. Žádná sluchátka, chci slyšet, co se kolem děje. Jazyků slyším bezpočet, psi si dávají dostaveníčka, předají informaci a zase mažou dál. Mám to podobně, i já mažu dál svou trasu. A na té zpáteční se zastavím pro chleba v Delhaize.