Krajina po bitvě

Tramping je vášeň společná Novému Zélandu i Česku. Vandrování krajinou však nabízí rozdílné příběhy.

Zdejší tramping postrádá inspiraci romantikou Divokého západu, neboť kovbojové na čtyřkolkách a vesnice, jimž dala vzniknou zlatá horečka, jsou v odlehlejších oblastech Nového Zélandu stále žitou realitou. Především však drsné a proměnlivé počasí vede k silné preferenci moderního outdoorového vybavení.

Liší se i prostupnost krajiny, neboť mimo národní parky jsou farmy a lesy oplocené a se zákazem vstupu. Navíc mladá geologie ostrovů vede k tomu, že kde není placka, jsou příšerně prudké krpály. Polní cesty, které poutníka lákají k toulání, jsou jen málokde. V národních parcích jsou proslulé Great Walks, pěší trasy, kam létají turisté z celého světa, aby pár dní chodili s batohem od chaty k chatě. Mastňáci si túry zjednodušují přelety vrtulníkem, tryskovými čluny a nocováním v chatách s nažehlenou obsluhou.

Drsný tramper může zmizet na stezky v buši, ze kterých se dá odbočit do míst, kam ještě lidská noha nevstoupila. Ovšem ten, kdo nebaží po extrémech, zjistí, že dobré stezky nevedou od hospody na zříceninu, ale spíše od přehrady ke sloupům elektrické sítě. Tím se mění i příběhy těch, kteří tu kráčeli v minulosti. Historie maorských kmenů přežívá v ústně předávaných příbězích, takže informační cedule u dávných hradišť – pā – nezmiňují data bitev ani jména šlechtických rodin. Tím více prostoru dostávají moderní bitvy.