Je dobře, že ministryně obrany Jana Černochová zakázala Karlu Řehkovi založit oficiální profil náčelníka generálního štábu na sociální síti X?

Považuji to za malicherné a nedůstojné. Komunikace je klíčovým nástrojem každého lídra v každé organizaci a v 21. století se nedá efektivně komunikovat bez sociálních sítí. Bez ohledu na věk příjemce informací. Moje profesní zkušenost říká, že koordinace a řízení komunikace by se měly primárně soustředit na obsah a reálný výsledek. Překvapuje mě, že v této „kauze“ nikdo neřeší, zda komunikace náčelníka generálního štábu pomáhá naplňovat cíle organizace, anebo jim škodí. Podle většinových reakcí vojáků i veřejnosti i mého názoru to generál Řehka dělá dobře. Takže pokud dnes veřejně řešíme nikoli podstatu, ale to, do čeho všeho je nutné zasahovat z úrovně ministerstva, je to spíš ukázka mikromanagementu než rozhledu a manažerské kompetence.

Rozhodnutí ministryně obrany Jany Černochové zakázat Karlu Řehkovi založit oficiální profil náčelníka generálního štábu na sociální síti X mi nepřipadá šťastné, především kvůli způsobu, jakým bylo veřejně komunikováno. Tento přístup nepřispívá k depolarizaci společnosti a podobné záležitosti by se neměly řešit prostřednictvím médií. Je určitě přínosné mít oficiální profil náčelníka generálního štábu, avšak vidíme, že osobní profily mají v informačním prostoru větší váhu než ty institucionální. Dokonce i osobní profil ministryně má větší dosah než profil ministerstva obrany. Věřím proto, že se panu Řehkovi podaří své vize prezentovat ještě širší skupině občanů ČR i prostřednictvím jeho osobního profilu.

V dnešní době, kdy jsme přehlceni informacemi, je pro stát zásadní využívat všechny dostupné komunikační kanály. Řekl bych, že to je dokonce jeho povinnost informovat veřejnost o dění u nás i ve světě, a to obzvlášť tehdy, když je v sázce naše bezpečnost. Většina ozbrojených složek demokratických zemí proto aktivně komunikuje s veřejností, včetně sociálních sítí. Stačí se podívat na množství oficiálních účtů vojenských velitelů našich spojenců, například v USA. Generální štáby a jejich náčelníci nejsou výjimkou. Navíc je pro komunikaci představitelů armády vhodnější využívat oficiální účty než osobní profily. Byť jen proto, že na oficiálních účtech víme, že se jedná o postoje instituce, kterou zastupují, nikoli jejich čistě osobní názory.

Pro rozhodnutí paní ministryně mohou existovat důvody, zveřejněné argumenty se mi ale zdají zástupné. Generál Řehka cílí svými videobrífinky na jiné lidi než nezbytně „suchá“ komunikace oficiálních účtů ministerstva a armády. Ta se navíc potýká s nedostatkem živé síly v činné službě, o zálohách nemluvě. Známe Řehkovo vyjadřování na osobním účtu a těžko hádat, jaké by bylo na hypotetickém oficiálním. Nepřijde mi ale přesvědčivé, když ministerstvo říká, že to nejde kvůli pravidlu z roku 2005. To přece se sociálními sítěmi a jejich dopadem nepočítá. Nevidím také nic, čím by Karel Řehka dělal politiku – tvrzení, že „vyhlašoval vojnu“, je hodně kreativní interpretace jeho slov. Rozkol mezi ministryní a šéfem armády ale logicky ničemu neprospívá.